Článek
Zkraje prosince se těšíváme na Mikuláše. Děti jsou ten den netrpělivé, jejich vzrušení s nastupujícím stmíváním vzrůstá. Ty nejmenší se pospíchají uchýlit do bezpečí k mámě a tátovi domů, kde společně s nimi čekají na vytouženou nadílku. Ti větší, smělejší, naopak neudržíte doma. Baví je chodit za mikulášskými partami, dorážet na ně a nechat se i vyprášit čertovou metlou. V Praze není zase tak velká vzácnost potkat se s Mikulášem, čertem či andělem dokonce i v metru. Podobně jako malá, ale kurážná holčička, která se vracela s maminkou domů. Když přistoupil čert, sice se trochu polekala, ale přesto si ho bedlivě prohlížela. Když mikulášská skupina vystoupila, maminka poznamenala: „To byl ale docela hodný čert, že?“ Pozorné holčičce i přes špatně utajovaný strach nic neušlo, a tak maminku upřesnila. „To nebyl čert, ale čertice.“ „Jak to víš?“ zajímalo maminku. „Vždyť přece měla náušnice s modrýma kamínkama,“ objasnila malá detektivka.
