Článek
U nás v městečku vždy jezdíval jeden jediný místní spoj - město (rozumí se náměstí) - nádraží. Prakticky všichni se tam znají a navíc, na venkově jsou lidé jaksi víc k sobě. A tak tam bylo zvykem, že kdo nastoupil do prostředku hromadné dopravy, všechny slušně pozdravil: „Dobrý den“ a když vystupoval, alespoň k řidiči pronesl: „Na shledanou“. Když jsem přijela do Prahy studovat, bavila jsem se někdy tím, že tento příjemný obyčej jsem přenesla i do pražské hromadné dopravy. Jaké byly moje zkušenosti? Popravdě, Pražané by ode mě nedostali zrovna jedničku. Nejčastěji si na moje pozdravení pomysleli cosi o potrhlých bláznech. Jen mladí se někdy pousmáli, jako že je to švanda nebo recese. V horším případě byli spolucestující nerudní. Věříte, že ani jednou jsem se nesetkala s pochopením a vstřícností? Nikdo na můj pozdrav neodpověděl. Protože je mi to líto, tak dávám k zamyšlení: Pražáci, co kdybychom se v metru navzájem zdravili?
