Článek
Při dnešním uchvátaném způsobu života se často pouze míjíme a nedbale nebo vůbec ne spolu komunikujeme. Proto mám vždy radost, když vidím, jak se lidé spolu druží, klábosí či vedou řeči. A někdy k tomu mají výbornou pomůcku: přítulné, roztomilé zvířátko. Cožpak jste si třeba v metru nevšimli, jak lidé, když přistoupí někdo s pejskem, pookřejí, začnou se usmívat a to milé zvíře je často důvodem k navázání rozhovoru? Nedávno také jeden pejsek „zapříčinil“ nádhernou komunikaci. Vyprávěla mi o tom známá. Proběhlo to asi takto: pán se psem přistoupil na Vyšehradě. Známá ho oslovila: „To je ale nádherný pejsek. Já mám doma také jezevčíka. Ten je ale krásnej, a jak je chytrej.“ A rozhovor byl navázán. Oba účastníci si vyměňovali zkušenosti a příhody se svými miláčky. Když pán vystupoval, rozloučil se slovy: „Děkuju vám, paní, že jste mi pochválila pejska.“ Tak si říkám, co kdybychom častěji chválili nejen své psy, ale i sebe navzájem?
