Článek
Tuhle metrovinu bych nazvala „Dvě sestry“. Že šlo o sestry, bylo jasné na první pohled, tak si byly podobné. Dvě seniorky, jak se dnes říká, si vyjely na vycházku Prahou. Ve sportovním oblečení a každá s malým, příručním batůžkem. Proč jsem si právě jich v metru všimla?
Protože daleko široko kolem sebe šířily nepopsatelnou pohodu a člověka bezděky „donutily“ k příjemné náladě a milému chování. Tak se totiž k sobě navzájem i ke svému okolí ty dvě dámy chovaly. Netroufla bych si uhádnout jejich věk, protože mi bylo jasné, že vypadají mnohem mladší, než mají napsáno v občance. Evidentně si přímo vychutnávaly ty lepší stránky stáří: nechyběla jim rozvaha, nemusely spěchat a honit se, v rámci svých fyzických možností si s radostí užívaly větší svobodu volby, kterou postavení čiperných důchodkyň s sebou nese.
Po setkání s nimi jsem si pomyslela, jestli bych se neměla na stáří i trochu těšit.
