Článek
Kdysi přišla do práce moje mladá kolegyně: „Víte, to byl neskutečně krásný zážitek,“ zářila. A pokoušela se dál vyjádřit své pocity, které si z prožitku v metru donesla s sebou až do kanceláře. Co že to bylo, co ji tak vyvedlo z míry? Byla to zkušenost, že galantní muži nevymřeli. Na vlastní kůži prožila tu jednu z nejsladších stránek jinak spíš těžkého ženského údělu. Jak to tedy bylo? Šlo vlastně o banální příhodu: v natřísknutém metru se neměla kde a čeho pořádně zachytit, a tak balancovala uprostřed davu. Když metro nečekaně prudce přibrzdilo, letěla podle všech fyzikálních zákonů dopředu. Vše se odehrálo rychle, že pádu se nedalo zabránit. Nedalo, kdyby… To, kdyby byl jeden elegantně oblečený muž středních let, který ji pohotově a ohleduplně přidržel za loket. „Vám to připadne blbost, ale on mně připadal jako rytíř,“ líčila své pocity. Pravda: dnešní mladá děvčata se často s opravdovým galantním mužem nesetkávají často.
