Článek
Můj manžel mně nosí zajímavé postřehy ze svých cest metrem. Jako tenhle: přistoupila na „Pavláku“ silnější paní, v každé ruce plnou tašku, se kterými jen s obtíží balancovala ve dveřích. Všimla si toho mladá dívenka a hned ochotně vyskočila, aby té paní uvolnila své místo. Leč než ta se dokázala „odpíchnout“ a vyrazit směrem k uvolněnému sedadlu, dveře metra se zavřely a souprava se dala nemilosrdně do pohybu.
A jak to tak bývá, český člověk je ve své podstatě hravý a, co si budeme namlouvat, i tak trošku škodolibý. Z obličejů přihlížejícího osazenstva vagónu bylo možné jasně vyčíst, co si ti „dobráčkové“ asi myslí: „Podaří se té korpulentní dámě zaujmout za jízdy, s taškami v ruce, to místo, navíc uvolněné štíhlou slečnou, tedy evidentně poněkud oné dámě přece jen těsné?“ Kdyby metro provozovalo sázkařskou kancelář, nejeden cestující by si jistě tenkrát vsadil. Já vám jen prozradím, že ta dáma skončila na klíně vedle sedícího pána.
