Článek
A je tady zase zima. Nejraději ji máme na horách, zasněžených třpytivým a křupavým prašanem. Toho se sotva dočkáme v Praze, kde je v ulicích nanejvýš břečka nebo kluzká ledovatka. A proto, jak jen to je možné, Pražané vyrážejí o víkendech do hor. Seberou lyže a tradá. Tenhle přesun se odehrává obvykle v pátek odpoledne, kdy se davy lidí přepravují nejen z práce domů, ale i na autobusová či vlaková nádraží s batohem na zádech, přes ramena lyže. Má to však i svá úskalí. Jel tak také jeden mladý muž, kterého má bývalá kolegyně potkala v metru. Stál na přeplněném perónu, kde měl zřejmě s někým sraz, protože když vlak přijel, čekal dál a nenastupoval. Ale dav, deroucí se dovnitř, ho nemilosrdně „sebral“ s sebou. Chtíc nechtíc byl uvnitř, zoufale volajíc: „Lidi, ale já tam nechci“. Nebylo mu to nic platné a navíc se mu u stropu zaklínily lyže. Aby je nezlomil, raději odjel. Snad to dopadlo dobře a nakonec si přece jen zalyžoval.
