Článek
Přestupovala jsem z jedné trasy metra na druhou, cestou z práce. Znáte to: samý kalup, napůl v klusu, myšlenkami bůhví kde. Naštěstí právě přijíždělo moje metro, a tak jsem ještě zrychlila. V tom spěchu jsem si tak napůl oka stačila všimnout, že pána přede mnou zastavil revizor. Byla jsem vděčná osudu, že los nepadl na mě, to by mi jistě vlak ujel - než bych vyštrachala průkazku v té své vyloženě „praktické“ (znáte to dámy) kabelce, byl by fuč. Postižený muž na tom byl lépe, sáhl prostě do náprsní kapsy v saku a bylo to. On to metro ještě dokázal stihnout. Pravda, dveře se za ním ihned přibouchly. A já, než se metro stačilo rozjet, jsem uviděla, jak k milému revizorovi přistoupil jiný pán a strčil mu pod nos odznak. Ten sáhl do kapsy a vytasil se se stejným odznakem. Ale to jsme již vjeli do tunelu a já si uvědomila, že jsem se zřejmě stala svědkem vskutku kuriózní příhody: revizor revidoval revizora.
