Článek
Bydlíme na konečné metra. Pravda, v pozdních hodinách poskytuje cestujícím dopravní podnik tu službu, že zaměstnanci projdou vagóny, aby někdo společensky unavenější nechtěně nepřejel až do depa. Ale to se děje opravdu až po uzavírací hodině nočních podniků.
A tak se jednou stalo, že můj muž přijel z práce celý „načuřený“. Ptám se, co že se mu nepříjemného přihodilo? „Ále“, odvětí, „jedu z práce, čtu si a najednou slyším, jak se z ampliónu ozve: Kterej vůl? Rozhlédnu se a vidím: jsem ve vagónu sám, jsem v depu a ten vůl jsem já“. Byl chudák z té situace tak zmatený, že když ho přesadili do jiné soupravy, opět v rozrušení jednu stanici přejel a až třetím vlakem se šťastně dostal domů.
Souhrou okolností byla u nás na návštěvě moje matka, stejně jako můj muž vášnivá čtenářka, která pohotově zareagovala : „A můžeš mi říct, jakou knihu jsi to četl?“
