Článek
Vyprávěla kolegyně Marcela, jak jela metrem s partou „pankáčů“. V houfu měli kuráž, a tak provokovali okolí. Při tom se výtečně bavili. Však si to dovedete představit.
V tom přistoupili dva muži. Vyhlíželi seriozně, byli elegantně oblečení a od prvního pohledu měli vybrané způsoby. Tím byli vhodným objektem pro naši partičku. Její pozornosti neušli a stali se terčem přiblblých vtipů a neomalené agrese. „To čumíš, pracháči, co?“ začali s útokem.
Jak se tak strefovali, slovní „munice“ nabývala na ráži. Všem okolo to bylo krajně trapné. Napadení s klidem mlčeli, jen sem tam tiše mezi sebou něco prohodili, ale pro křik a rámus neomalenců nebylo rozumět. To, že oběť nereagovala, agresory však ještě více rozzuřilo. Jeden popadl muže za rukáv a třásl s ním se slovy: „Ty mám tak nejraději, tyhle zazobance.“ Muž se k němu otočil: „Entšuldygen, ich frštehe nycht,“ a s omluvným úsměvem vystoupil.
A tak někdy je i dobře, že čeština není světový jazyk.
