Článek
O takovém setkání v metru, jaké jednou zažila známá manželky mého kolegy, o tom si vskutku nechte vyprávět. Může nahnat i hrůzu, přesto, že je humorně laděné. To bylo tak: Přistoupil muž s ruksakem. Jednou rukou se chytil tyče, ve druhé měl noviny a dal se do čtení. Ani nevnímal okolí. Zato ostatním neušlo, co se stalo, a krev jim ztuhla v žilách. Z ruksaku milého pána se náhle vysoukal veliký had a než se kdo nadál, vesele se začal omotávat kolem tyče. To už si maléru všimnul i majitel a začal lidi kolem chlácholit: „Lidi, nebojte se, to je Žofinka. Ona nekouše, je to škrtič.“ A začal vyděšeným spolucestujícím vysvětlovat, že se Žofkou přebývá ve třípokojovém bytě, kde má milý plaz svůj vlastní pokoj. „Ona je zvyklá, víte. Má tam z větví strom, po kterém ráda šplhá a aby se tam dobře cítila, má na stěně fototapetu pralesa,“ omluvně vysvětloval. Tak snad aby dopravní podnik pro podobné případy také tak vybavil vagóny metra, že?
