Článek
Stavila se v práci u mé kolegyně její kamarádka a vešla ještě celá rozesmátá. Co že jí to tak rozesmálo?
Do metra, ve kterém k nám do práce jela, přistoupil chvátající muž. Elegantní, v obleku, na kterém měl dlouhatánský rozevlátý plášť. Tím pláštěm úspěšně vymetal všechno za sebou, kabátem coural po podlaze vagónu. „Vy pomáháte dopravnímu podniku s úklidem?“ žertem na to muže kamarádka upozornila. Ten se pozorně prohlédl a uviděl, jak je kabát špinavý.
Jeho reakce byla neobvyklá: prudkým pohybem si plášť svlékl i se sakem, takže zůstal jen v bílé košili a kravatě. Svlečené šaty položil vedle sebe na lavici, vyndal z tašky notebook a vrhl se vášnivě do práce. Nic nevnímal, metro se v tu ránu proměnilo v jeho kancelář. Třískal do klávesnice jako divý a tak mu vůbec nevadily významné obličeje okolních pasažérů. Pak počítač sbalil, s neurotickým chvatem se zase oblékl a vystoupil.
Och, nemají to dnes podnikatelé vůbec lehké.
