Článek
Řeknu vám, jak mě štvou ti rozvalení mládenci na sedadlech v metru! Podezírám je, že tímto způsobem vystavují své mužství a dokazují (si) mužnost. Každý z nich, zborcený na lavici, nohy co nejvíc roztažené a často navíc nedbale přehozené. Tak, že kotník jedné nohy je položený na koleně té druhé a holeně tedy svírají pravý úhel. Všimli jste si, že obvykle si tihle frajeři nesednou vedle sebe? (Jak by se taky vešli, že?) Většinou se vedle nich krčí starší osoba nebo útlá, nesmělá dívčina, ani nedýchá, aby se vtěsnala a při tom se nezadusila. Jen jak vám to líčím, popadá mě spravedlivý vztek. Takový, jaký popadnul moji bývalou kolegyni, která to jednou nevydržela a na povedeného, popsaným způsobem ležérně rozvaleného, ptáčka se rázně osopila: „Nemůžete si ty nohy dát někam jinam? Kam si podle vás mám stoupnout, abych se mohla i držet? A vůbec: posaďte se pořádně, kdo se na vás, takhle nechutně rozcapeného, má celou cestu dívat?“ Ten koukal!
