Článek
Asi tu scénu znáte - mladičká maminka veze metrem rozmrzelé, brečící a zlobící dítě. Dítko vzlyká, slzy mu tečou proudem. Je celé ušmudlané, jak si upatlanýma ručičkama mne oči, k tomu mu visí u nosu nudle. A není k utišení. Z toho nervózní maminky na tu prekérní situaci reagují různě: podle temperamentu, případně i vzdělání. Některá to řeší stylem „mrtvý brouk“ - Dělá jakoby nic a stojí s pohledem upřeným do dáli, okolí i dítě přehlíží. Jindy jedná rázně: pokárá, okřikne, vyhubuje, ječí, případně pohlavkuje - to je asi tak celá škála. Někdy smlouvá, slibuje, uplácí, v horším případě dokonce vydírá (když ne, tak ne). Ty rozumnější se snaží domluvit po dobrém, ale obvykle marně. Nevím proč, ale ještě jsem nepotkala maminku, které by došlo, že její dítě je příšerně, ale příšerně unavené. Tak, že ani nemůže (navíc v randálu kolem) usnout. Takže mamči - pouze klid a konejšit. Zde opravdu nic jiného nepomůže.
