Článek
Příhod s dětmi v metru je nekonečně. A moje matka má na ně štěstí. Minule mi vyprávěla zrovna tuhle: Jela kamsi dopoledne metrem, když přistoupily dvě mladé maminky, zřejmě kamarádky, s dětmi. Jedna s sebou měla asi tříletou holčičku, druhá teprve úplné mrně v kočárku. Asi se vracely z pochůzek ve městě. Ta větší holčička si spokojeně pohupovala nožkami, které jí visely ze sedadla, a pozorovala okolní svět. Maminky se mezi sebou bavily a tak děvčátko poslouchalo. To víte, řeči dospělých jí ale moc nebavily. Proto se vmísila aktivně do rozhovoru. „A proč už musíme domů, mami?“, optala se. „Protože Kačenka musí papat“, zněla odpověď. Rozumějte: Kačenka bylo miminko v kočáru, které se mrzutě - zřejmě hladové - ozývalo. Tazatelka tak získala zajímavé téma k další konverzaci. „A jak to vlastně je, mami? To teta má v jednom prsíčku čajíček a ve druhém mlíčko?“ Tak takový komfort nám bohužel příroda prozatím nezařídila, že?
