Článek
Překážkový běh bývá náročná a atraktivní atletická disciplína. Nepatří však do vagónu metra. Uznejte, že je nad lidské síly absolvovat překážkový běh v lodičkách na vysokém podpatku, navíc v drkotajícím a cukajícím dopravním prostředku. Že to je hloupost? Kdepak, i já jsem občas nucená takto si zasportovat. Vstoupím do vozu a snažím se postavit dál od dveří, abych nezavazela. Cestou musím hbitě překonat několik párů ležérně natažených noh, patřících obvykle vyčouhlým mládencům, bohorovně rozvalených na sedadlech. Někdy se ti hoši evidentně přímo baví pozorováním, zda a jak si s překážkami na cestě poradím. A když dorazím na místo, ještě není vyhráno. Visím na tyči a při každém cuknutí se najde ochotně natažená noha, kterou je nutné přeskočit. To abych nevyšla z tréninku, že chlapci? Máte neskonalou zásluhu na mé fyzičce, ale upřímně, raději bych ji utužovala jiným, ne tak riskantním způsobem.
