Článek
Krok do tmy
stoupá s nejistotou
po točitém schodišti osudu.
Trajektorie žití
dohání poločas rozpadu
života, aby se setkaly v nekonečnu.
Čas, počítaný
srdečním tepem, kráčí
v rytmu dechu a pospíchá hledat smysl.
Tančíme na špičkách
nad propastí osudu a jen ti
nejsmělejší balancují i ve vichru dějin.
Dlátem tvořivosti
tesáme své sošné upomínky
na naši vezdejší pozemskou existenci.
A štětcem
z hustých dívčích řas
fixujeme výtvory své bujné fantazie.
Obtěžkáni ideály
a s plnou kapsou nápadů
odhodlaně míříme ke vzdálenému cíli.
