Článek
Parazit
Jak chochol pýchy svou libostí se třese.
Už už se jeví, že se asi vznese.
Nadutostí se klene jeho nic moc hruď
a vždy si věří - buď jak buď.
A dme ho přece ještě více
vždy přeplněná prkenice.
On nezná, co jsou pochyby.
Vždy suverén je. Bez chyby?
Za celoživotní své motto
zvolil si sobě heslo toto:
Vždy podle větru měnit trasu,
za každou cenu držet basu.
Jít správným směrem,
se správnou agitací
a hlavně v kapse mít
tu správnou legitimaci.
To hloupostí už zavání,
že splet si její poslání.
Kde zůstaly ti ideály?
Odpluly kamsi… kamsi v dáli.
Plán úkolů a plány práce
udělat umí slizce, hladce.
A tak se stalo pro samý plán,
že syčák zůstal nepoznán.
To přece ví už malé děcko,
že naplánovat nejde všecko!
Zastav ten poklus, horečku
a poslouchej teď holečku:
Zkus viděti lán žitných klasů
jak dívčí zlatou hřívu vlasů.
Zkus pochutnat si na chlebu
v žaludku, co je bez vředů.
Vem fantazii na pomoc!
Aha, je toho na tě trochu moc.
„Co za to?“, ptáš se zmatený,
věci ty vidíš bez ceny.
Neumíš cítit, pochopit,
že takhle může někdo žít.
Že neuznává protekce
a neví, co jsou podrazy.
Že dýchá a spí bez můry,
ne jak spoutaný provazy.
Plán neplán maká jako šroub
a chce všem věcem poznat kloub.
Když vidí smysl, jasný cíl,
za věc a princip by se bil.
Pro něj je práce tvoření,
kterým si život koření.
A nebýt, podrazníku, tebe,
tak dotknul by se třeba nebe.
Tobě, ty povedený soudruhu,
bych nejraději dal přes …
