Článek
Sokyně
Pyšně jak klisna
odfukuje z čela
tizianovou ofinu.
Nebuď tak přísná,
vždyť je již dospělá
a zodpovídá za vinu.
Jako vždy přesná,
nevšímavou dělá,
míříc k nočnímu kasinu.
Kdo ji blíž nezná,
zdá se mu moc smělá,
že žije jenom ve šprýmu.
Však každý uzná,
že ho láká zcela
poznat blíž tuhle ženštinu.
Tajemně děsná,
ve snech mužů měla
hlavní roli i příčinu.
A ženy? Ze snů
volání zoufalá,
žárlí, vzdechy pod peřinu.
Ach, je prý krásná,
ódu na ni pěla
a říkala to bez splínu.
