Článek
Stráž
Na kraji louže mokrá celá
zničeně sedí malá včela.
Jak nacucaný chomáč vaty
za nepozornost svou teď platí.
Snaží se vzlétnout ze všech svých sil,
jako by ji však tam přilepil.
U louže stojí jak přibitý,
-popravdě- stydí se za city.
Vidí tu včeličku bezradnou
a hned ho obavy přepadnou:
aby ji někdo, kdo má teď kvap,
proboha botou svou nezašláp!
Vždyť je to tvoreček bez viny.
Vytáhl z kabátu noviny
a čte důkladně, až po tiráž,
u naší včeličky drží stráž.
Počká, až osuší sluníčko
zmáchané, prokřehlé tělíčko.
Dav lidí se chodníkem řítí
a nevidí, co člověk cítí.
Vždyť tahle korpulentní dáma
netuší, jak veliké drama
odvíjet se právě začíná
přímo před jejíma očima.
