Článek
Já vždycky říkám: Kdyby zvířata mohla mluvit, byli bychom moc překvapení, co si o nás myslí. Zajímavý by jistě byl i jejich náhled na svět vůbec. A tak ať mi nikdo neříká, že na příklad pejskové naší řeči nerozumí.
Třeba náš pejsek BUF: Varujeme se před ním promluvit, musíme být v ostraze. Já vím, že řeknete, že psi rozumí mnoha povelům a často používaným slovům. To ano, já souhlasím. Avšak s Bufem máme mnoho důkazů, jak rozumí snad všemu, a dokonce víme, že i jeho štěkání, kňučení i velké hafání a i další jeho zvukové projevy mívají různé zabarvení a tím jednoznačný význam.
Na příklad k jeho velké zábavě patří schovat na těžko přístupné místo v bytě (pod postel, za skříň a podobně) míček. A pak zcela pro tento účel vyhrazeným štěkotem volá na mého muže: „Tak páníčku, vyndej mi ten míček“. A muž volá: „Hned Bufe, už běžím“. Povím vám, že na moje výzvy tak urgentně nereaguje.
Náš Buf chodí pravidelně s pánem (tedy mým mužem) na pivo. Stal se tak známým štamgastem. Návštěvníci této hospůdky nosí s sebou piškoty, aby měli pro Bufa. A můj muž si to uměl fakt dobře zařídit. Když dopije pivo, řekne: „Bufe, dojdi mi pro další pivo.“ A Buf se sebere, dojde za výčep – tam nevím, jak to probíhá - a číšnice donese mužovi další pivo. Ta říká, že dobře vidí, že muž dopil, ale úmyslně čeká na Bufa, který jí to přijde oznámit. Prostě Buf se stal velmi oblíbeným, a tak se včera stalo, že když s mužem odcházeli domů, ozvala se celá hospoda: „Čau Bufino!“.
Takže chci závěrem říci: Kdo nevěří, že psi nám vše rozumějí, chápou nás, přes různá příkoří nás milují, tak nemá pravdu. A basta. Čau milí čtenáři.
