Článek
Lidé jsou velmi různí. Jsou mezi nimi i takoví, kteří pořád někde hledají nějaké problémy , pokud problém hned nevidí, tak vymyslí umělý problém. Hledají všude nějaké vady nebo nějaké chyby.
Nic pro ně není dobré a nikdy se jim nikdo ničím nezavděčí.
Hledají chyby na druhých a nikdy chyby nehledají na sobě. Takový člověk je někdy až nesnesitelný. Nemůže být přece úplně všechno špatné a všichni lidé na celém světě také nemohou být špatní. Tito věční nespokojenci plivou okolo sebe jed. Je lepší se jim vyhýbat. Pokud už na ně narazíme, tak jim vše odkývat a rychle pryč od nich.
Diskuze je s nimi neplodná.
Jednu takovou osobu znám. Nikdy nic nedokázala. Ve svém poměrně vysokém věku nemá vůbec nic. Jenom pračku a TV.
Tyto předměty si koupila z dědictví po své zesnulé matce. Trpí frustrací, která nemá hranice.
Ona mnoho let pobírá jakési životní minimum a k tomu jí stát v rámci příspěvku na bydlení platí bydlení v bytě 2+1.
Práce je pro ni sprosté slovo. Nesnáší lidi, kteří něco vlastní. Všichni si na to podle jejích zcestných názorů nakradli.
Stále žije v nějakém světě, že je všechno všech. Dožaduje se toho, aby jí stát přidělil byt a ona v něm mohla bydlet zdarma.
Protože přece nemá peníze na nájem. Nájemné je drahé. Jenže to jí stejně platí stát. Tak z logiky věci jí může být jedno,
jestli je nájem vysoký nebo nízký. Ona ze svých peněz neplatí vůbec nic.
Nejhorší věc spatřuji v tom, že se z její závisti postupem času stala velká nenávist. Nenávidí bohaté lidi a nenávidí i střední třídu. Všichni jsou zloději. Údajně není možné si vydělat a ušetřit na byt, chatu, ale třeba ani na ojeté auto.
Dle slov jejího bývalého přítele je ona prakticky celý život na sociálních dávkách.
Já se osobně domnívám, že za to může stát. Ten velkoryse sype peníze do každé natažené žebravé ruky. Stát sype a sype a nestará se o to, proč se ta žebravá ruka vyhýbá práci a proč si ta žebravá ruka nenajde lepší práci, proč si ta žebravá ruka nenajde další práci na zkrácený úvazek, nebo proč si ta žebravá ruka nenajde menší a levnější byt?
Dluh státu bobtná a bobtná, ale žádné šetření a žádný konec podporování lidí, kteří mají lachtaní nemoc se nekoná.
Člověk, který se vyhýbá práci a o nic se nesnaží je pro mne zbytečný člověk.
Tato mnou popisovaná osoba se nesnaží v ničem zdokonalovat. Odmítá chodit na jakýkoliv rekvalifikační kurz. Nechce být lepší a chytřejší. Ni jí prý k tomu nemotivuje. Vyhovuje jí se doma válet a nic nedělat. Její životní náplní je každodenní sledování Ulice a Ordinace v růžové zahradě a dalších vysoce intelektuálních seriálů.
Z této činnosti ještě více blbne.
Kdyby byla zticha a ničeho a nikoho si nevšímala, tak by udělala jenom dobře.
Ovšem tento bezvýznamný člověk všechno a všechny neustále kritizuje. Ona není v ničem lepší, než jsou druzí lidé.
Mne by její život, když bych nic nedělala ubíjel, nudil a zabil.
Já jsem ještě nikdy nebyla na žádném sociálním úřadě požádat si o jakékoliv sociální dávky. Já bych se za sebe musela stydět.
Bydlím tam, kde na to mám a jím to na co mám. Na druhou stranu mne vadí, když ze svých daní podporuji líné lidi, kteří natahují směrem ke státu žebravou ruku.
Stát tyto lidi nenutí ani nikdy nedonutí pracovat a na jejich žebravou ruku jim sype mnoho peněz.
Ale já to bohužel nezměním.
