Článek
Tento mezinárodní den zřídila v roce 1992 Světová zdravotnická organizace, aby mezi veřejností byl zvýšen zájem o duševní zdraví a hlavně o jeho rostoucích problémech.
Duševní zdraví je to, když se člověk cítí dobře a bez problémů a výkyvů funguje v běžném životě.
Tato samozřejmost nebyla dopřána každému.
Duševní nemoci jsou v posledních letech mezi populací velmi rozšířené. Dle mého zjištění se s těmito nemocemi většinou potýkají bohatí a úspěšní lidé. Je to tím, že pokud pocházejí ze skromných poměrů , tak nedokážou unést novou situaci.
Mají nové krásné domy , nové luxusní auto, služebnictvo a oni mají více volného času.
Mnoho takových youtuberů a influencerů a dalších podle mého názoru zbytečných lidí vlastně neví, co si počít se svým životem. Neváží si života a neváží si vlastně vůbec ničeho. Často končí tím, že ve velmi mladém věku spáchají sebevraždu nebo jsou dlouhodobě hospitalizováni v psychiatrickém zařízení.
Možná je duševně nemocný celý svět. Každý den vychází mnoho článků se zbytečnými informacemi o tom, co měla jakási bulvární celebrita na sobě, kolik stály boty, které si ráno obula a s kým ráno vstala z postele.
Důležité věci, například nad čím zrovna bádají vědci a kdy bude dostupný lék proti rakovině , tak takové informace buď úplně chybí, nebo se hledají velmi obtížně.
Okolí očekává od známých lidí v jejich oboru ve kterém se proslavili pouze špičkové výkony. Tito lidé se domnívají , že ke špičkovým výkonům jim pomohou drogy a alkohol. Pak se dostavují deprese nebo schizofrenie.
Mezi advokáty se rovněž ve zvýšené míře vyskytují deprese. Nezvládají množství paragrafů a judikátů, které mnohdy nedávají smysl a často není jasné , co z toho vlastně platí, co je čemu nadřazeno atp.
Znám jednoho člověka - muže. Ten půjčil svojí rodině - matce a otci několik milionů korun na vyplacení spolumajitele rodinného domu. Ten spolumajitel byla sestra jeho otce, tedy teta. Peníze mu rodina nikdy nevrátila a dům přepsali na jeho sestru. Kdyby byla sestra morálně při smyslech, tak takový dar nemůže nikdy přijmout. Otec s tím mým známým přestal úplně mluvit a jeho matka mu pořád říkala, aby se s tím smířil. Když si něco půjčím, tak to vrátím a poděkuji. Ale tato žena by si snad ani neměla říkat matka.
Známé české přísloví - Za dobrotu na žebrotu zde sedí zcela přesně.
Já osobně bych jim tak vysokou částku bez zástavního práva v KN nepůjčila.
Já nikomu nevěřím. Věřím jenom sama sobě. Zde se potvrzuje pravidlo, že peníze se prostě nepůjčují a nejhorší ze všeho je vlastní rodina. Tu si totiž nevybíráme. Ta je nám přidělena na celý život.
Než mít takhle nemorální a šílené rodiče, tak nebylo by lepší být sirotkem ?
Ten můj známý se zhroutil, nebyl schopen vstát ráno z postele, nezvládl si dojít do obchodu pro rohlíky a prostě vůbec nefungoval. Začal navštěvovat psychiatra - to nebylo jednoduché, čekací doby u psychiatrů jsou i půl roku a lékař má na pacienta málo času.
Nyní je již 10 let v plném invalidním důchodu, diagnóza maniodepresivní psychóza a jeho každodenní potrava jsou antidepresiva. Několikrát byl již dlouhodobě hospitalizován v jedné pražské známé nemocnici.
Vyprávěl mi, že tam s ním byli pouze úspěšní a bohatí lidé. Běžný člověk tedy nemá žádné problémy a nemusí nic řešit.
Žije si svým běžným bezstarostným životem z kterého nikterak nevyčnívá. Nemá světu a hlavně bulváru co ukázat a nikdo se o něj nestará.
Takže i povedená rodinka může někoho dostat na psychiatrii.
