Článek
Každý z nás chce žít pohodlně a podle svých představ, což je naprosto přirozené. Chceme komfortně bydlet, jíst kvalitní potraviny a mít zdravé podmínky pro sebe i své rodiny, postavené na fungujícím životním prostředí. Je ale důležité si uvědomit, že to všechno stojí na základech, které často považujeme za samozřejmost. Jakmile se začnou oslabovat, dříve nebo později to pocítíme všichni.
Ve veřejném prostoru dnes zaznívají silná slova. Ekologické neziskové organizace jsou označovány ze „ekoteroristy“, z úst ministra zahraničních věcí, Petra Macinky, dokonce přímo za „teroristy“. Takové nálepky ale debatu neposouvají, spíše ji zjednodušují a vyhrocují. Bez kontextu pak vznikají zkratky, že tyto organizace „jen stojí peníze“ a lidé je „musí platit ze svých daní“, což akorát prohlubuje nedůvěru a rozděluje společnost. Přitom jejich role bývá často jiná. Upozorňují na problémy, které by jinak zůstaly přehlédnuty, otevírají veřejnou debatu a přicházejí s návrhy řešení. Nesouhlas části veřejnosti s některými kroky ekologických organizací je přirozenou součástí veřejné debaty. Problém nastává ve chvíli, kdy se nahrazuje věcná diskuse nálepkováním. Většina lidí přitom chce v zásadě totéž. Žít v prostředí, kde se cítí bezpečně a mohou normálně fungovat.
Neziskové ekologické organizace nejsou nepřítel. Pomáhají tam, kde stát nestíhá
Role neziskových organizací bývá částí veřejnosti vnímána jako zbytečná, ve skutečnosti však často doplňují činnost státu tam, kde jeho kapacity nestačí. Dělají práci, kterou by jinak musel zajistit veřejný sektor a zpravidla ji dělají efektivněji a levněji. Využívají dobrovolnictví, mají nižší provozní náklady a dokážou rychle reagovat na konkrétní situace v terénu. Pro stát je proto výhodné jejich práci podporovat, protože tím zároveň odlehčuje ekonomice i veřejným rozpočtům. A lidé, kteří v neziskovém sektoru pracují, to často nedělají kvůli penězům, ale proto, že jejich práce jim dává smysl. Pomáhají chránit krajinu, zlepšovat prostředí a přinášet řešení, která mají dlouhodobý přínos k udržitelnému životu. Jejich cílem není omezování, ale hledání rovnováhy mezi současným pohodlím a dlouhodobou udržitelností. Ochrana životního prostředí není brzdou rozvoje, ale jeho podmínkou, protože bez zdravé krajiny totiž dlouhodobě nefunguje ani ekonomika, ani společnost.
A protože některé organizace už na podzim upozorňovaly, že politické uskupení Motoristé sobě může představovat riziko pro ochranu životního prostředí, vývoj v posledních měsících tato varování podle nich potvrzuje. Proto se 19. dubna 2026 na Hradčanském náměstí v Praze koná demonstrace „Přírodu škrtnout nenecháme“, která reaguje na aktuální dění v ochraně životního prostředí. Organizátoři demonstrace upozorní na konkrétní problémy. Na změny v přístupu k ochraně životního prostředí, personální zásahy v důležitých institucích, snižování financování ochrany přírody o desítky milionů korun nebo omezování podpory obnovitelných zdrojů energie. Zároveň upozorní na rostoucí vliv zájmových skupin na rozhodování veřejných institucí. Tyto kroky mohou vést k oslabení ochrany přírody, zhoršení kvality prostředí i snížení důvěry veřejnosti ve stát. Nejde přitom o abstraktní téma, ale o otázky, které mají přímý dopad na každodenní život lidí.
Nejde o ideologii. Jde o obyčejný život
Obavy z oslabování nejen environmentální politiky sdílí významná část společnosti. Ekologické organizace jsou tu právě od toho, aby na tyto problémy upozorňovaly, otevíraly je ve veřejném prostoru a hájily zájmy přírody i veřejného zájmu. Ve výsledku chceme všichni totéž. Žít důstojně, v dobrém zdraví a v prostředí, které funguje a ve kterém se cítíme dobře. Stejné podmínky bychom měli zajistit i pro další generace. Jde přitom o úplně základní věci. Čistou vodu, kterou pijeme, vzduch, který dýcháme, krajinu kolem nás, ceny potravin i zdraví nás a našich dětí. A také o důvěru, že stát rozhoduje spravedlivě a ve veřejném zájmu.
