Článek
Nálepka, která má jediný cíl, člověka shodit a odepsat. Je to dehumanizující označení, které otevřeně naznačuje, že někdo nic nepřináší, jen bere a je pro společnost přítěží.
Nazývat pracující lidi „parazity“ ale není jen přehnaný výrok. Dotýká se samotného základu fungování společnosti. Kdo je vlastně tím „parazitem“, o kterém se mluví? Dělník ve fabrice? Prodavačka u pokladny? Řidič, který vozí zboží? Zdravotní sestra na noční? Nebo úředník, který zajišťuje chod státu, připravuje zákony, administruje veřejné služby a často stojí v pozadí rozhodnutí, která ovlivňují každodenní život všech občanů?
Ať už jde o kohokoli, všichni to jsou to lidé, jako vy nebo já, kteří ráno vstávají do práce, odvádějí svou práci a svými daněmi udržují stát v chodu.
Tihle lidé nejsou problém!
Tihle lidé jsou systém!
A nejde o emoce. Jde o otázku respektu ve společnosti, která očividně chybí. Nálepkovat, dehonestovat, kritizovat. Je to pohodlné. A hlavně, je to nebezpečné.
Slova nejsou nevinná
Jenže jazyk nikdy není jen jazyk. Když se z pracujících dělají „paraziti“ nebo jak nedávno zaznělo „teroristi“, kdy Petr Macinka, ministr zahraničních věcí, bez větší nadsázky označil nevládní ekologickou organizaci Hnutí DUHA za teroristickou, není to kritika systému. Jde o zjednodušování, cíleného vytváření nepřátelského obrazu a poškozování pověsti. Přitom právě organizace jako Hnutí DUHA dlouhodobě funguje jako součást občanské společnosti. Věnuje se ochraně přírody, krajiny a klimatu, upozorňuje na environmentální problémy a snaží se je řešit odbornými i praktickými kroky, od ochrany lesů a vody až po podporu udržitelnějších řešení v energetice a v obnovitelných zdrojích. Můžeme s nimi souhlasit nebo nesouhlasit v konkrétních tématech, ale to nic nemění na tom, že jde o legitimní součást demokratické debaty a občanského společnosti.
Všechny tyto extrémní nálepky často slouží k jedinému cíli. K provokaci a k zjednodušení složité reality. Vytvářejí obraz nepřítele, který lidé snadno přebírají, protože je jednodušší mu uvěřit než si informace ověřovat.
Historie nás učí jedno. První krok vždycky není násilí. První krok je slovo.
A pokud někdo začne ve veřejné diskuzi nálepkovat kde koho a pohrdat těmi, kteří ty hodnoty skutečně vytvářejí, neříká tím nic o nich. Říká tím hodně o sobě.
