Článek
Ne, nelíbí se mi, že naši pravicoví soudruzi chtějí přikazovat obchodníkům, kdy můžou a nemůžou prodávat, a lidem, co mají o svátcích dělat (a nedělat). Nelíbí se mi, že den před svátkem musím po práci do potravin, kde je hlava na hlavě a prázdné regály po náletech těch, co do práce nechodí nebo končí mnohem dřív než já. Ano, zvládnu si naplánovat věci tak, abych jeden den mohla jen sedět na svých zadních partiích, ale co si budeme povídat, když se jedná o rodinu, práce navíc to je a chybička se může vloudit vždycky. Jednou mi takhle došlo kojenecké mléko (sušené, samozřejmě) a musela jsem ho shánět v nemocniční lékárně až na druhém konci města. Mít velmi omezený až žádný přístup k základnímu zboží v zemi, která nepatří do třetího světa, mi prostě nepřijde správné.
Argument, že je to tak i v okolních zemích, třeba v Německu, je úplně lichý. Německo má jinou historii, odlišné zvyky i strukturu obyvatel. A také tam například lidé mají dvakrát vyšší platy, což ale u nás vláda na rozdíl od zavírání obchodů očividně zavést nehodlá. I když u vlastních platů možná ano, kdo ví… Jiný argument, že si prostě zvykneme, je také úplně mimo. Jistě, lidé si zvyknou na všechno, když musí. Doma na svetr navíc, protože jsou drahé energie, místo naházení všeho do jednoho koše třídíme odpad, protože se to má, a za covidových opatření jsme si dokázali zvyknout i na to, že nemůžeme vůbec nic a vůbec nikam. Ale proč si máme zvykat na další zbytečný diskomfort? Vzpomínám si, že nejdůležitější argument, proč se tohle omezení obchodů zavedlo, bylo, aby mohly prodavačky (a prodavači, kterých je ale o něco méně) být na svátky doma s rodinou.
Nevím jak vy, ale já znám spoustu dalších povolání, ve kterých ženy i muži o státních svátcích pracovat musí a politikům je jejich rodinný život úplně ukradený. Nejen doktoři a sestry, pečovatelky, policisté, hasiči, ale například i řidiči, strojvedoucí, průvodčí nebo třeba novináři či moderátoři v rádiu. Nemůžeme si koupit chleba, aby měl někdo volno, tak proč nemusíme chodit pěšky, aby měl volno někdo jiný? A proč se o zemětřesení v Íránu nedozvíme až další den? Proč jsou prodavačky něco víc než ostatní povolání? Když se rozhodneme pro nějakou práci, měli bychom ji přijímat se vším, co k ní patří. A pokud nám nevyhovuje náplň práce, přesčasy, práce o svátcích či cokoliv jiného, tak nás nikdo nenutí setrvat. Vždycky je lepší zkusit najít něco, co nám přinejmenším nebude lézt na nervy. Pak alespoň už nikdy nikomu z nás nezničí radost z nákupu otrávená prodavačka, která své povolání nesnáší, a naopak nás jiná nabije pozitivitou. I když to třeba bude jen radost z toho, že zítra na svátek bude doma, zatímco mnoho z nás v práci.
