Článek
Jak to vnímám a cítím: Neubližuj mi tím, co cítíš…
Představ si, že každý tvůj pocit, každá tvá myšlenka je jako vlna v moři. Malý pohyb, který se ale šíří dál a ovlivňuje vše kolem. Když jsi smutný, zraněný nebo naštvaný, ta vlna naráží na lidi kolem tebe, i když si to možná neuvědomuješ. A obráceně – když někdo jiný ve tvém okolí cítí strach, zlobu nebo zoufalství, tu vlnu pocítíš i ty. Každý z nás je součástí něčeho většího. Kolektivní vědomí nás všechny propojuje, ať už to vnímáme, nebo ne. Je to síť, která spojuje naše myšlenky, pocity i osudy.
„Neubližuj mi tím, co cítíš a co si myslíš. Nás propojené to bolí.“
Tato slova jsou základní myšlenkou kolektivního vědomí. Dokud je budeme ignorovat, budeme cítit bolest – nejen vlastní, ale i tu, která pramení z rozdělení a odpojení od ostatních.
Co je kolektivní vědomí?
Kolektivní vědomí není jen duchovní koncept, ale neviditelná síť, která nás propojuje na hluboké úrovni. Mnoho kultur, ať už indiánských, křesťanských, nebo jiných, věřilo v sílu společného myšlení a cítění. V dnešní době se však zdá, že jsme na tuto sílu zapomněli. Zaměřujeme se na „JÁ“, na to, co chceme my sami, a zapomínáme na „MY“. Přesto ta síť existuje a my ji můžeme nejen cítit, ale i posilovat.
Povím ti příběh, který mi otevřel oči a potvrdil, že kolektivní vědomí je skutečné.
Když můj otec umíral, byl to člověk, který se celý život pral s vlastními démony. Byl tvrdý, nekompromisní, a často nás, své blízké, hluboce zraňoval. Ale v jeho posledních dnech života se stalo něco, co změnilo nejen jeho, ale i mě.
Když jsem chtěla jít z návštěvy v nemocnici domů, chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Nemohl mluvit, protož byl po těžké mrtvici. I přesto se mi podíval upřeně do očí a otevřel mi svou mysl. Prosil o odpuštění a společně jsme se loučili. Byla to chvíle, kdy jsem cítila, že jsme napojeni na něco většího, co nám umožnilo sdílet myšlenky, pocity a smíření.
Po této zkušenosti jsem si uvědomila, že kolektivní vědomí je reálné, a že to, co cítíme a myslíme, skutečně ovlivňuje celý náš svět.
Rozdělení versus propojení: Trendy moderní doby
V dnešní době je moderním trendem zaměřit se na vlastní já. Meditace, vizualizace, afirmace – vše je o tom, co chceš ty, co musíš ty udělat, aby ses cítil dobře. Ale kde je prostor pro „nás“? Kde je křesťanské „modleme se za ně“, nebo indiánská chýše, kde se starší radí o osudu celé tlupy? Kde je kolektivní touha a sdílení? Tento tlak na „JÁ“ nás odděluje. Vyvolává iluzi, že každý musí zvládnout všechno sám. Proč se nesnažíme vrátit k pravěké tlupě, kde osud jednoho ovlivňoval osud všech?
Tlupa byla základem lidského přežití a naplnění základních potřeb – nejen fyzických, ale i duševních. V komunitě lidé nacházeli spojení, stabilitu i smysl. Moderní svět nás od této podstaty odpojil. Ale možná právě teď nastává čas, abychom se k ní vrátili.
První krok: Najít komunitu
Cesta zpět ke spojenému lidstvu začíná nalezením vlastní komunity. Komunity lidí, kteří sdílí stejné hodnoty a touhy, kteří jsou připraveni se navzájem podporovat a kultivovat. Právě v komunitě se může „JÁ“ přeměnit na „MY“. A to „MY“ nemusí být jen rodina nebo přátelé, ale skupina lidí, která se spojuje pro větší dobro.
Potřeba komunity není slabost. Je to naše přirozenost. Jen v propojení s ostatními můžeme najít skutečný klid a smysl. Bohužel, často se stává, že ti, kteří cítí tuto potřebu nejvíc, zůstávají osamělí. Sama jsem se ocitla v tomto paradoxu – tak moc toužím po propojení, a přitom se často cítím izolovaná. Péče o mou maminku, která má Alzheimerovu chorobu, mě naučila hluboké vnímání potřeb druhých. Naučila mě, že telepatie a intuice nejsou jen duchovní koncepty, ale každodenní nástroj, který nám umožňuje porozumět a pomáhat druhým i tehdy, když slova nestačí.
Rituály a návrat k přírodě
Když nás dnešní svět nenaučil, jak se propojit, musíme se sami vrátit k prvopočátkům. Rituály, které dříve spojovaly celé komunity, dnes chybí. Indiánské tance u ohně, porady starších, společné modlitby – to vše bylo nástrojem, jak posilovat kolektivní vědomí. Dnes sedíme sami ve svých pokojích a hledáme odpovědi v meditacích zaměřených jen na vlastní já.
Ale co kdybychom se znovu naučili tančit, modlit se a sdílet své sny a obavy s ostatními? Pro mě je největším klidem a návratem k sobě samotné posezení v lese pod stromem. Někdy u rybníka, někdy jen s tichou meditační hudbou. Ale i to má své limity. V hloubi duše vím, že největší klid by mi přineslo sdílení tohoto okamžiku s někým dalším. Společné ticho. Společná meditace. Společná touha přiblížit se propojení.
Hledání učitele: Spojení s těmi, kdo nás vedou
Každý z nás potřebuje ve svém životě někoho, kdo ukáže cestu – učitele, mentora, průvodce. To nemusí být nutně někdo s oficiálním titulem nebo duchovní autoritou. Učitel může být přítel, který dokáže naslouchat. Může to být člověk, který nás inspiroval svým životem, svým způsobem, jakým propojuje lidi, nebo tím, jak žije v souladu se svými hodnotami. Učitelé jsou tady všude – často je ale přehlížíme, protože jsme příliš zaneprázdněni hledáním odpovědí v sobě.
Když jsem si uvědomila, že i já jsem ztracená v osamělosti a hledám spojení, pochopila jsem, že nejde jen o to najít komunitu. Jde i o to najít vedení, najít někoho, kdo nám pomůže pochopit, jak se znovu propojit – nejen s ostatními, ale i sami se sebou. A tady je důležité jedno: Učitelé nejsou dokonalí. Nejsou to lidé, kteří mají všechny odpovědi. Jsou to ti, kteří jsou ochotní hledat spolu s námi, sdílet své zkušenosti a vést nás tam, kam sami míří. Učitelé nás nevytahují z našich problémů, ale ukazují nám, že v nich nejsme sami.
----------------------------------------------------------
Musím tuhle kapitolu rozdělit na dvě části , hned zítra bude ta druhá část 1.kapitoly
Zajímá mě, jak toto téma rezonuje s vámi! 🌿 Co pro vás znamená kolektivní vědomí a propojení? Sdílejte svůj pohled a pozvěte i své přátele – kdo ví, třeba společně vytvoříme komunitu myšlenek, která změní svět. 🌍✨
Pokud jste ještě nečetli úvodní článek, určitě se k němu vraťte – a těšte se i na další kapitoly, které nás čekají! 💭
Hlasujte a podělte se do komentářů, co podle vás nejvíce chybí dnešní společnosti k většímu propojení. 🌿✨
