Článek
Dnes se klade důraz na komunikaci, respekt, porozumění a podporu individuality dítěte. To je bezpochyby krok správným směrem. Jenže i dobře míněný přístup může mít své stinné stránky.
Když se hranice začnou vytrácet
Každý rodič miluje své dítě a chce pro něj to nejlepší. Malé dítě dokáže být neodolatelné – jeho vzdor působí úsměvně, první projevy vlastního názoru nás těší a jeho odhodlání si často vykládáme jako zdravé sebevědomí. Když však dítě pravidelně prosazuje svou za každou cenu, začíná se nenápadně měnit rozložení sil v rodině.
To, co zpočátku vypadá jako roztomilé trucování kvůli čokoládě místo oběda, se může časem proměnit v každodenní boj. Rodiče ustupují, aby předešli scénám, a dítě postupně zjišťuje, že hlasitý protest bývá účinnou cestou k dosažení svého cíle.
Rodinná harmonie s jasnými pravidly
Malý člen rodiny, velká moc
Někdy se stane, že dítě začne určovat pravidla domácnosti. Rozhoduje, co se bude vařit, kam se pojede o víkendu nebo co musí rodiče koupit při každé návštěvě obchodu. Pokud nedostane, co chce, následují výbuchy vzteku, vydírání nebo dlouhé hodiny nespokojenosti.
Takové dítě nemusí být zlé ani rozmazlené v tradičním slova smyslu. Často jen využívá prostor, který mu dospělí nevědomky poskytli. Rodiče totiž bývají přesvědčeni, že respektovat dítě znamená ustupovat jeho přáním. Ve skutečnosti však respekt neznamená ztrátu autority.
Dětská osobnost není omluva pro všechno
Podpora individuality je důležitá. Dítě by mělo mít možnost vyjadřovat své názory, pocity i přání. To ale neznamená, že každé jeho rozhodnutí musí být přijato bez výhrad. Někteří rodiče se obávají, že stanovením hranic potlačí dětskou osobnost. Opak je však pravdou.
Právě jasně nastavená pravidla dávají dětem pocit jistoty a učí je fungovat ve světě, kde nemůže být vše podle jejich představ. Pokud dítě nikdy neuslyší „ne“, jen těžko se naučí zvládat frustraci a respektovat potřeby ostatních.
Osobnost, nebo malý rozmazlenec?
Náprava je možná
Dobrou zprávou je, že i když se dítě stalo malým vládcem domácnosti, není nic ztraceno. Prvním krokem je uvědomit si, že problém existuje. Rodiče by si měli přiznat, že jejich potomek není dokonalý – stejně jako žádné jiné dítě.
Následně je potřeba vrátit do rodiny zdravé hranice. Chválit dítě za úspěchy a podporovat jeho rozvoj je správné, ale stejně důležité je dát mu najevo, když překračuje pravidla nebo se chová nevhodně. Děti nepotřebují bezbřehou volnost. Potřebují lásku, pozornost a také dospělé, kteří se nebojí převzít odpovědnost za výchovu.
Protože dítě, které se naučí respektovat hranice doma, bude mnohem lépe připravené respektovat je i v životě.
Zdroj:
https://sancedetem.cz/maly-tyran-vystraseny-rodic
