Článek
Italský inženýr Giorgio Rosa dostal zajímavý nápad a vytvořil vlastní projekt, s jehož realizací začal již koncem 50. let; stavba byla dokončena v roce 1967. V blízkosti slavného města Rimini, přibližně 11 kilometrů od pobřeží, se rozhodl vybudovat mikrostát na námořní plošině. Na povolení úřadů však jaksi pozapomněl.
Mořský stát
Plošina jako základ celého ostrova
Celou stavbu sám zafinancoval a s pomocí několika přátel zapustil do mořského dna ocelové sloupy, které se staly opěrnými body pro plochu o rozloze 400 metrů čtverečních. Růžový ostrov (neboli Ostrov růží), jak jej pojmenoval, měl základy a mohl slavnostně otevřít své brány všem lidem toužícím po zábavě, volnosti a oslavě života. Nacházel se tu bar, restaurace, diskotéka i obchod se suvenýry. Turisté se sem hrnuli a užívali si všeho, co ostrov nabízel.
Představa svrchovaného státu
Přesně tak si fungování svého mikrostátu Giorgio Rosa představoval. Aby nad ním italský stát neměl žádné pravomoci, umístil jej 11 kilometrů od pobřeží. Stavba tak oficiálně stála mimo teritoriální vody – v 60. letech Itálie uplatňovala pásmo o šířce 6 námořních mil (přibližně 11 km), a území dále od pobřeží bylo považováno za mezinárodní vody.
Giorgio Rosa si zde zřídil prezidentský úřad a 1. května 1968 do něj jmenoval sám sebe. Založil vlastní vládu, zavedl měnu i poštu a jako oficiální jazyk určil esperanto – umělý jazyk určený pro společnou komunikaci lidí různých národností. Udělal prakticky vše, aby jeho stát mohl být uznán jako svrchovaný.
Italský styl
Trpký konec ostrova svobody
To se však nikdy nestalo. Italská vláda jeho počin odsoudila a prohlásila, že chtěl pouze získat peníze od turistů a zároveň se vyhnout placení daní. Osud ostrova zpečetily italské policejní síly, které jej 26. června 1968 obsadily. Následně byl 11. února 1969 podminován dynamitem a definitivně se potopil po bouři 26. února 1969. Sen mladého inženýra tak trval pouhých 55 dní.
Giorgio Rosa velmi trpěl tím, jak s ním bylo naloženo. Situaci ještě zhoršila žádost vlády, aby zaplatil náklady na demolici plošiny. Z ostrova toho moc nezbylo – pouze na mořském dně lze dodnes najít jeho zbytky. Jednoho dne potápěči vylovili ze dna kus cihly a darovali ji Rosovu synovi. Bylo na ní napsáno: „Potápěčům z Rimini je ctí vrátit zpět jednomu snílkovi část jeho snu.“ Dodnes ji má doma vystavenou a připomíná mu, jak houževnatý a trochu bláznivý jeho otec byl.
Zdroje:
