Článek
Minimální mzda, zavedená v Česku v únoru 1991, měla být záchrannou sítí a dočasnou stanicí. Pro statisíce lidí se však stala dlouhodobou realitou, která zásadně ovlivní jejich životní úroveň ve stáří. Po dekádách práce za nejnižší zákonem stanovený plat přichází strmý propad příjmů. Zatímco minimální mzda pro rok 2026 dosahuje 22 400 korun, výsledný důchod se pohybuje o tisíce níže.
Výpočet starobního důchodu stojí na dvou pilířích. Prvním je solidární základní výměra, která je pro všechny stejná a v roce 2026 činí 4 900 korun. Druhou, zásluhovou částí, je procentní výměra. Ta odráží délku doby pojištění a především výši příjmů, ze kterých člověk odváděl sociální pojištění po celý svůj produktivní život.
Klíčovou veličinou pro výpočet je osobní vyměřovací základ (OVZ). Jde o průměrnou měsíční mzdu za celé rozhodné období, přepočtenou na současnou hodnotu peněz pomocí speciálních koeficientů. Právě tento průměr, nikoli poslední plat před odchodem do důchodu, rozhoduje o výši zásluhové části penze.
Jak se počítá výpočtový základ
Státní systém výpočtu mírně nadržuje lidem s nižšími příjmy. Osobní vyměřovací základ se totiž pro finální kalkulaci redukuje. Tento mechanismus zajišťuje, že se z nízkých výdělků započítá větší procento než z vysokých platů. Pro důchody přiznané v roce 2026 platí, že z částky do 21 546 korun se započítá 99 procent.
I poctivě odpracované dekády nemusí stačit na důstojný důchod, ukazuje výpočet.
Z částky nad tento limit až do 195 868 korun se do výpočtového základu promítne už jen 26 procent. Cokoli nad tuto druhou hranici se nezohledňuje vůbec. Výsledkem je takzvaný výpočtový základ, ze kterého se finálně počítá procentní výměra důchodu.
Ačkoli je tato redukce pro nízkopříjmové zaměstnance výhodná, nelze od ní očekávat zázraky. Jejím cílem je zmírnit dopady nízkých mezd a zabránit pádu do absolutní chudoby, nikoli zajistit udržení životního standardu. Systém je navržen tak, aby poskytl základní jistotu, kterou představuje i garantovaný minimální důchod ve výši 9 800 korun. Na pohodlné stáří financované čistě ze státního pilíře to však nestačí.
Modelový výpočet starobního důchodu
Pojďme si ukázat konkrétní příklad. Představme si člověka, který celý život pracoval za mzdu mírně převyšující minimum. Jeho celoživotní průměrný příjem, tedy osobní vyměřovací základ (OVZ), dosáhl po přepočtu na současnou úroveň hodnoty 18 500 korun. Podařilo se mu získat celkovou dobu pojištění v délce 43 let.
Nejprve musíme zredukovat jeho OVZ. Jelikož je částka 18 500 korun nižší než první redukční hranice (21 546 Kč), započítá se z ní 99 procent. Výpočtový základ tak bude činit 18 315 korun.
Z tohoto základu se vypočítá procentní výměra. Za každý rok pojištění náleží 1,495 % z výpočtového základu. V našem případě to je 1,495 % z 18 315 Kč, a to celé vynásobeno 43 lety. Výsledek je 11 769 korun. Celkový starobní důchod je součtem základní a procentní výměry: 4 900 Kč + 11 769 Kč = 16 669 korun.
Důchod hluboko pod průměrem
Výsledná částka 16 669 korun je sice výrazně nad hranicí minimálního důchodu 9 800 korun, ale zároveň představuje citelný propad oproti poslední aktivní mzdě. Rozdíl oproti minimální mzdě ve výši 22 400 korun činí více než 5 700 korun měsíčně. Právě tento skok je pro mnoho čerstvých důchodců nepříjemným překvapením.
Výsledek našeho modelového výpočtu také výrazně zaostává za celostátními čísly. Pro lepší představu, průměrný starobní důchod na konci minulého roku dosáhl 21 094 korun. Rozdíl více než čtyř tisíc korun jasně ukazuje, jak se celoživotní nízké příjmy promítají do finanční situace ve stáří.
Data tak potvrzují, že spoléhat se pouze na státní důchodový systém je pro lidi s nízkými mzdami riskantní strategie. I malé, ale pravidelné úspory v rámci doplňkového penzijního spoření nebo jiných produktů mohou v budoucnu znamenat zásadní přilepšení a důstojnější prožití podzimu života.
Zdroj:
Česká správa sociálního zabezpečení
zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
