Článek
Pokud bychom v dnešní době spatřili v novinách inzerát s fotkou roztomilého dítěte, který by hlásal, že by ono dítko bylo rádo naším vánočním dárkem, asi bychom to považovali za nejapný žert. Jenže tenhle inzerát nejenže skutečně noviny v minulosti otiskly, o žádnou legraci se navíc nejednalo. Jeho autorkou byla Georgia Tann, která později vešla do dějin jako „zlodějka dětí“. Narodila se roku 1891 ve Filadelfii. Pocházela z dobré rodiny, její otec byl vážený soudce. Georgia Tann jej měla za svůj vzor, doufala, že až jednou vyroste, stane se úspěšnou právničkou. O tom ale její otec nechtěl ani slyšet, tento obor byl podle něj určený jen pro muže, a tak rozhodl, že se Georgia bude věnovat sociální práci. K této oblasti měl totiž její otec blízko, jako soudce okresního soudu mimo jiné rozhodoval o tom, jak naložit s dětmi bez domova.
Georgia Tann velmi rychle našla zalíbení v moci, kterou nově nabyla. Jako terénní sociální pracovnice hned na počátku své kariéry začala děti nekompromisně odebírat a umisťovat je do dětského domova i bez souhlasu obou rodičů. To se jí posléze vymstilo, jeden z rodičů si to totiž líbit nenechal. Georgiin otec však zatahal za ty správné nitky, a svou dceru z průšvihu dostal. Musela se však přesunout do Tennessee, kde se stala ředitelkou místního dětského domova. Zde už se Georgia Tann úplně „utrhla ze řetězu“.
Georgia Tann
Kradla děti chudým a prodávala je boháčům
Georgia Tann přišla s jednoduchým plánem – odebrat děti chudým rodinám, a následně je draze prodat boháčům. „Chtěli byste opravdový, živý dárek?“ hlásaly její prodejní titulky. Zájemce našla mezi zámožnými lidmi i celebritami. Děti mívala nafocené v katalozích. K jejím klientům patřily slavné osobnosti té doby, herci Dick Powell a June Allyson, guvernér New Yorku Herbert Lehman či hudebník Smiley Burnette. Georgia Tann se před nimi snažila prezentovat jako sociální pracovnice se srdcem na pravém místě, ve skutečnosti však byla hamižná a neštítila se vůbec ničeho.
Georgia Tann dopustila, aby se při odebírání dětí děly opravdové zrůdnosti. To dokazují archivy knihovny v Memphisu. Děti nechala unášet svým týmem ze školek, kostelů i hřišť. Často také rodičům lhala, že děti pouze jedou na ozdravný pobyt. Chudým matkám byla z porodnice bez svolení brána pár hodin stará miminka, kterým se v novém prostředí mnohdy nedostalo adekvátní lékařské péče, a některá z nich v důsledku toho zemřela. Děti, které zlobily, byly zdrogovány, aby od nich byl klid, jiné děti zase byly zavírány do skříní či hladověly. Dohled nad nimi drželi narkomani i pedofilové. Docházelo i k sexuálnímu obtěžování dětí. Bývalí zaměstnanci zařízení prozradili i to, co se dělo s dětmi, které byly příliš slabé – takové dítě se ponechalo na slunci, dokud nezemřelo. Postižených dětí se domov zbavil rovnou. Za svou zločinnou kariéru takto Georgia Tann měla odcizit více než 5000 dětí.
Soudu se nedožila
Dlouho jí vše procházelo, protože její obchody kryl vlivný místní politik E. H. Crump. Tomu se činnost Tann hodila v tom smyslu, že naoko budila dobrý dojem. Kryl ji před policií, která zcela ignorovala nářek rodin, ze kterých pocházely unesené děti. Co hůř, někdy je policie dokonce Tann pomáhala zabavit. Georgiiným největším spojencem však byla soudkyně soudu pro mladistvé, Camille Kelley. Ani nestíhal zaschnout inkoust, jak rychle rodičům odebírala jejich práva a dávala je osvojitelům. Předstírala, že jde o blaho dětí.
Jenže jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V polovině 40. let ztrácí Georgia svého mocného spiklence E. H. Crumpa, jeho politický vliv slábne. V roce 1948 ho na postu guvernéra střídá jeho rival Gordon Browning. Ten ihned začíná s vyšetřováním adopcí. Georgia Tann v tu dobu svádí ještě jeden boj, je jí diagnostikována rakovina dělohy. Je proti ní vznesena obžaloba, která paradoxně tolik neřeší únosy a zneužívání dětí, ale spíše obohacení se na jejich prodeji. Soudu se však už Georgia Tann nedožije, ve věku 59 let umírá na rakovinu. Drtivá většina jí ukradených dětí už se se svými biologickými rodiči nikdy nesetkala.
Zdroje: Insider, New York Post
