Mongolskou cizoložnici nechali umírat hlady a žízní v bedně: Snímek plný utrpení kdysi šokoval svět

Když se v roce 1922 objevila v časopise National Geographic fotografie zbídačené ženy, která je zavřená v bedně umístěné kdesi na poušti, svět byl šokován. Nejeden čtenář se sám sebe ptal, co musela provést tak strašného, že si zasloužila takový trest. Abychom se to dozvěděli, musíme se vrátit v čase. Ke vzniku fotografie přispěli hned dva lidé. Nevznikla by bez toho, aniž by francouzský bankéř a filantrop Albert Kahn nezafinancoval projekt zvaný Archiv planety.

Ten započal poté, co úspěšně dokončil realizaci Zahrad světa, kdy na svém rozlehlém pozemku na západním předměstí Paříže vybudoval jedinečný koncept propojení několika stylů zahrad z různých koutů světa. Archiv planety si kladl za cíl zdokumentovat za pomoci fotografií různé kultury a etnika. Najal si několik fotografů, kteří dostali za úkol vydat se do vzdálených koutů naší planety a pokusit se zachytit různorodost jednotlivých kultur. Výsledkem projektu byly desetitisíce snímků a rovněž 183 000 metrů filmu. Dokumentovalo se mezi lety 1909 až 1931 v 50 zemích.

Snímek, který je z celé sbírky asi nejznámější, byl vyfocen v Mongolsku a jeho autorem je fotograf Stéphane Passet. Je na něm vyobrazena trpící žena, která je zavřená v bedně umístěné uprostřed nehostinné pustiny. Otvorem prostrkuje hlavu a ruku a natahuje se po kovovém zámku. Díra sloužila i k tomu, aby pocestní mohli vězni případně podat jídlo či doušek vody. Zpravidla ale odsouzenci nepřežili, protože pití a potravy ani tak neměli dostatek. Dary od kolemjdoucích mnohdy jen prodloužily jejich muka. Má se za to, že tato praxe vznikla v době, kdy se Mongolsko dostalo pod nadvládu čchingské dynastie. Fotografie západní svět šokovala a pochopitelně se lidé ptali, kdo je vězeňkyně a co provedla, že si takový trest zasloužila. Přesná identita ženy sice není veřejně známa, ale ví se, že toto byl její trest za cizoložství.

Tato forma trestu nebyla žádná novinka, podobné tresty existovaly i v dobách minulých. Například v dobách starověké Římské říše takový trest mohl stihnout tzv. vestálky, panenské kněžky a služebnice bohyně Vesty. Ty skládaly přísahu cudnosti, a pokud ji porušily, následoval trest v podobě jejich uvěznění do uzavřených prostor, kde pomalu a bolestivě skonaly hlady a žízní. V Číně zase kdysi odsouzené zavírali do stojících železných rakví.

Když v roce 1922 snímek otiskl světoznámý časopis National Geographic, vyvolalo to nejenom pobouření nad barbarským trestem, ale také vlnu kritiky vůči samotnému autorovi fotografie Passetovi. Lidé měli pocit, že namísto toho, aby byla dokumentována realita, se mělo nebohé ženě především pomoci. To ale rozhodně nebylo tak jednoduché. Kdokoliv by totiž danou ženu osvobodil, sám by se vystavil riziku, že i jeho stihne trest.

Je tu také ještě antropologické hledisko, Kahn se snažil hájit tím, že je to odlišná kultura, a nenáleželo mu právo měnit tamní zvyklosti. Trest smrti se v Mongolsku používal ještě dlouho, ovšem v jiné formě – zastřelení. Až v roce 2012 byly podniknuty kroky k jeho zrušení, oficiálně k tomu došlo v roce 2016. Snímek trpící ženy odsouzené za cizoložství však bude už navždy považován za symbol barbarských trestů a absence lidskosti.

Zdroje: Wikipedia – Albert Kahn (banker), Capital punishment in Mongolia, Criminal, Rare Historical Photos, Medium, UNILAD