Článek
A podle toho snadno poznáme jeho verše, které se staly pro tuto dobu nejtypičtější.
Sbírka se skládá ze dvou částí. První část, nazvaná „Blues pro bláznivou holku“: Prolog, Podzim, Variace na renesanční téma - zpěvák Vladimír Mišík ji zhudebnil jako Večernice, Ospalé něžnosti, Krátká báseň o Praze, Romance, Infekce, Blues na památku Vladimíra Majakovského, Ty, Ukolébavka, Zavři oči, Báseň skoro na rozloučenou. Hrabě je připravoval pro básnickou sbírku, kterou však sám nikdy nevydal, zemřel poměrně mlád. Druhá část je nazvaná „…a jiné básně“: A na místě oltáře bude telefon…, Anenská pouť, Až bude svítat, Blues o malování, Blues o malovaných dětech, které prodali do zámoří, Citová výchova, Dnes je to rok, Dragonáda, Hádání z ruky, Jam session, Jam session s Františkem Gellnerem, Královnino blues, Litanie z kočičího rána, Madrigal, Malé rekviem, Mohl to být román, Naděje, Potom a teď a potom, Reduta blues, Sonet, The monk in blues, Vojenská suita, Výcvikový prostor, Zimní sonet.
Sbírka obsahuje množství dalších básní řazených podle abecedy. V první básni „Prolog“ autor upozorňuje, že jeho poezie patří do ruky hlavně obyčejným lidem (věnuje ji především těm, jež znal, (svým přátelům či láskám), nikoli hloubavým intelektuálům. Když si sbírku otevřeme a budeme ji pročítat, najdeme tam hodně milostných básniček pro dívku, kterou miloval. Například: Infekce, kde píše, že se nakazil láskou k dívce.
Knihu vydali recitátor Miroslav Kovářík, Hrabětův syn Jan Miškovský a básník Jaromír Pelc. Jeho básně se šířily v opisech. Tyto opisy pak byly poskládány do několik básnických sbírek, např. Stop-time, Černé nebe nad městem…Vzorem v jeho básnickém díle byl Allen Ginsberg, se kterým se setkal v Praze.
Hrabětovy verše byly inspirací Karlu Krylovi, Janu Burianovi; jeho básně zhudebnili Vladimír Mišík, kapela Rauš z Valašského Meziříčí, královéhradecká skupina Blues Mac a možná i další.
Zhudebněná Večernice nebo též Variace na renesanční téma Vladimírem Mišíkem.
Jakým stylem jsou básničky napsány?
Václav Hrabě nepoužíval interpunkci, většinu ani nenazval, ich-forma, psané volným veršem, velice subjektivní, obecná čeština, vulgarismy, neobvyklá slovní spojení, chuť nadchnout, dostat čtenáře, rád ho překvapoval, nepsal jako ostatní, a to se mě na něm nejvíce líbí, protože básničky jsou zajímavé, zábavné, k zamyšlení, mají hloubku, nejsou zbytečné dlouhé. Básně rozdělené i nerozdělené do strof, rýmy používá spíše zřídka.
Metafory v básničkách jsou úchvatné.
Mým básnickým vzorem je právě on.
(To samé můžeme očekávat v prozaickém díle Horečka - je krátké, stručné, vtipné, žádná omáčka, je tam vše, co tam chtěl mít a to bohatě stačí.)
Malá ukázka z jeho básničky Prolog:
Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat paňácu
A ještě jedna - moc krásná a romantická, tu mám nejraději.
Déšť
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává
Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva
Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám
Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává
(Ukázky z knížky Blues pro bláznivou holku)
A věřte, že když se do Horečky nebo Bluesu pro bláznivou holku jednou začtete, už se jen tak neodtrhnete a rovnou se zamilujete. Jako se to stalo mně. Václav umí velice hezky upoutat čtenáře.
Tady si můžete přečíst ode mě o Václavu Hraběti něco dalšího. Je sice málo známý, přestože byl tak šikovný.
