Článek
Procházíš po večerním nábřeží,
vzhlížíš k hradní věži.
Šest. Jak ten čas běží.
A vzduch je stále svěží.
Najednou se objeví dívenka.
Její tváře jsou jak pivoňka.
Když Tě uvidí, radostně zamává.
Často tu v létě spává.
A s kým?
Jedním krásným princem.
Gentlemanem každým coulem.
Na dobových postelích
jako ve starých příbězích.
Jemná růžička na stole voní
a drobný déšť do oken zvoní.
Chlapec něžně dívenku hladí.
Hřeje je bláznivé mládí.
