Článek
Pohádková stezka Jičín
Včera bylo svatého Jána a noc, o které se má trhat svatojánské kvítí. To jsem, bohužel, nestihla. No nevadí. Zato jsem se jela podívat do Jičína. Na krásně pestrou, pohádkovou stezku se spoustou úkolů pro děti. Potkali jsme hodně zajímavých masek. Já seděla u stolku a jako Diego v Hříšné lásce jsem si vychutnala skleničku džusu a pozorovala jsem tě, Davide. Vždycky jsem se schovala za strom, abys mě neviděl. David s vousy, zelenými, svítivými kraťasy. Můj sen a má láska. Doufám, že nám to jednou vyjde.
Neměň se, prosím, ovládej se a přestaň mě zlobit. Nebo mě klidně cvič dál, ale prosím, už ne tak drze. Pro mě je to potom hrozně těžké, když jsem do tebe zamilovaná. A ty si ze mě tropíš žertíky. A v noci se mi potom zdá, jak mě něžně líbáš a já tebe. Taju přitom jako sněhulák. Zajímalo by mne, když bych si tě přitáhla k sobě a chvíli bych tě držela v objetí a zkusila bych ti dát pusu. Jak bys reagoval?
Kdybys věděl, nebo jen tušil že od 7. třídy píšu tento příběh mé platonické lásky a že má pořád pokračování, protože buď tě někde vidím nebo se mi zdá pořád o tobě, nebo jen tak v hlavě mě vyskočí představa nebo vzpomínka na tebe. Poslední sen byl, že jsi mě vozil, Davide.
O letních prázdninách jsem tě dvakrát viděla na kole z auta, jak zdravils sousedy. Měl jsi na sobě šedé tričko s těmi svítivými kraťasy a ještě jednou, když jsme jeli k příbuzným.
Byl jsi na zastávce a blbnul jsi s kluky. Ve škole mě to jde docela dobře, když na tě myslím, dodáváš mi kouzelnou a zvláštní sílu a energii, aniž bys o tom věděl. Takže já pak dostanu lepší známku.
Ve snu jsi mě držel za ruku a byli jsme na gymplu v učebně 207. Ty ses mě ptal, proč jedu do Vídně. Řekla jsem ti, abych něco nového poznala a abych se někam podívala. Ale chci zůstat tady se svou láskou, rodiči a kamarády. Nikdy by mě nenapadlo, že bych žila v jiné zemi. Kdybych tě nepotkala a nepoznala, asi bych nevěděla, co to je láska. Jak se můžeš cítit? Jak se můžeš chovat? A co s tebou všechno dokáže udělat? Kdyby ses mě tenkrát nezeptal, tak bych ti asi nic neřekla, nebo bych ti napsala dopis a předala bych ti ho poslední den. Stále nevím, co by bylo lepší.
Děkuji ti, že jsi mě zapojil do kolektivu, obrovsky jsi mi pomohl a zvednul sebevědomí. Jednou jsi mi říkal: „Marťo, já tě zbožňuju.“
Přemýšlím o maturitě z němčiny, vím, že je těžká, ale mě baví. Šprtka nejsem, Davide, abys to věděl.
Nechci si nic dokazovat. Chci dělat jen to, co mě baví a co mě bude rozvíjet. Jak to s námi vypadá, to nevím, protože jsem tě dlouho neviděla. Jak se říká, trpělivost nosí růže, tak každopádně uvidíme.
Vzkaz pro tebe, Davide, nebudu ti letos psát SMS ani email, není to proto, Davide, že bych tě neměla ráda. To jo, ani si nedokážeš představit, jak moc. Miluji tě z celého svého srdce a z celé své duše, prostě ze všeho, co mám, i když bych ti strašně ráda napsala, abys měl hezké vánoční svátky. Bude lepší, když mi napíšeš sám a já tě nechám, bude to pro mě hodně těžké, ale budeš to muset zkusit sám. Cítím, že mě máš rád, nebo dokonce miluješ, ale asi to máš hodně hluboko schované a zatím jsi to nedokázal odkrýt. Vím, ale proč. Potřebujeme být chvíli sami, nebyl na to moc čas. Vždy někdo přilétnul nebo přišel. Tím nás vyrušil. Teď jsme zase každý jinde, prosím, tě Davide, slib mi, že alespoň, že si jednou za rok na mě vzpomeneš.
Pěkný a šťastný nový rok, Davide. Davide, tak ať se nám ten rok pěkně povede. Sice už nemám šampaňský, ale zkusím připít neviditelným přípitkem. Tak tedy na nás oba, Davide. Myslíš, že sami sebe někdy zdoláme? Já opravdu nevím. A co ty? Myslíš si, že si cestu k sobě najdeme? Možná to bude brzo, možná déle, ale teď mi stojí za to si na to počkat, Davide. Víš, co se mi zdálo? Že jsi byl u nás v kuchyni a pak jsem zjistila, že to byl pouhý sen, ale za to krásný a pak ještě jeden, když jsme se potkali v obchodě. Davide, byla jsem zkoušená z angličtiny a dostala jsem dvojku. Dobrý ne? Davide, máš z toho i ze mě radost? Máš mě rád? Miluješ mě stejně tak jako já tebe? Myslíš každý den na mě jako já na tebe? A co mi řekneš ty? Davide, i přes všechno to učení myslím na tebe v duchu a miluji tě strašně moc.
Chtěla bych tě poznat někdy k nám domů jako kamaráda. Zkusím být trpělivá a netlačit na pilu, ale nevím, jak mi to moc dovolí. Ta má láska k tobě. Toužím po sladké pusince, kterou doufám časem dostanu. Ode mě bys ji dostal v cuku letu. Protože jsem se opravdu do Tebe vážně zabouchla. Já stále nevím, co to se mnou děláš, když jsi poblíž. Přemýšlela jsem, proč zrovna Ty?
Možná je to tím, že se těžko dobýváš. Nebo to, že se ke mně normálně chováš a říkáš mi i takové věci, které si ostatní nedovolí. A to se mi na Tobě hrozně líbí a baví. Tak asi proto. Víš, co? Já zkusím být nedobytná jak Karlštejn, tím pádem také budu nedobytná pro tebe. Kdybys mě chtěl, tak se budeš muset snažit, protože od teď už to se mnou nebudeš mít lehké.
Na rovinu ti říkám, že nebudu, do konce svého života čekat jen na tebe. Chci dát šanci i ostatním, kterým se třeba můžu líbit, a oni zase mně, ale kdyby jsi měl zájem, tak máš přednost. Byl by jsi první na řadě, tím však nechci říct, že budu střídat kluky jako ponožky.
Já si přeji vztah na celý život se vším všudy. Davide, chtěla bych to s tebou alespoň zkusit, i když mi jasné, že by to nemuselo vyjít. Když jsme byli zhruba tak v 9. třídě, tak jsem byla na biologické olympiádě a tam byl moc sympatický kluk jménem Michal. Když teď chodím na gympl, potkávám tam spoustu hezkých, slušných, zajímavých kluků, kteří si, myslím, že by na to stáli. Třeba už jmenovaný Michal nebo Pavel či Petr. Ale už mě nikdo nedonutí k tomu, abych mu řekla před celou třídou, kdo se mi líbí. To byla trošku podpásovka, nemyslíš, Davide?
Stále s ním o tom, jak to bude všechno něžné a vášnivé, až budeme jednou spolu. Toužím to s Tebou prožít, tedy jestli se nám to povede. Ty jsi totiž na dobývání horší než osmitisícovka. Já nevím, co to máš za šarm nebo za kouzlo, ale pořád cítím, že mě to k tobě víc táhne.
