Článek
Ať se Ti někdy zdá,
že padá z nebe hvězda.
Co by sis tak přál?
Vítr by na měsíční paprsky hrál
a Ty bys mě svou dlaní hřál.
Možná bych Ti neodolala
a Tvé jméno radostí zvolala.
Nebo ochutnala sladkost rtů.
Těch, po kterých už dlouho toužím,
jako sto let stará studánka žízním.
Jsou lepší než tisíc dortů.
Šplháš s láskou do hor,
překonáš s ní i vířivý vor.
Přepluješ oceán, potok, řeku
a já Ti potom řeknu,
jak moc Tě miluju,
když prstem po Tobě maluju.
