Článek
Peťa a Viki jsou v kuchyni,
chce si lehnout blíž k ní.
Ta se na posteli obrátí zády,
v očích má tajemství a záhady.
Tak ráda by mu vše řekla.
Leží, těžce polyká, dnes je zamlklá.
On vstane, jde na čerstvý vzduch.
Najednou se v něm probudí duch.
Když byl teď těsně u Viki,
která dnes nebyla v klidu, dělala cavyky.
Vzpomněl si hned na něžné doteky,
Lady X, jež ho hladila z pod deky.
(Viki pro sebe)
„Peťa je ten nejlepší chlap na světě,
chtěla bych na jeho chatě,
vnímat ty příjemné, hladící a neodolatelné pohledy.“
„Ale jak se přiznat, že jsem Lady?“
(Peťa pro sebe)
„Při stěhování nábytku u Viki doma,
jsem cítil teplo, nebyla mi zima.“
„Říznul jsem sebou na její podlahu,
skláněla se nade mnou, vysílala něhu.“
„Ó má sladká Viki, jsi princezna.“
„Ty jsi ke mně tak něžná.“
„Alex jednou říkala: „Možná jsem Viki.“
„Nápověda tehdy nebyla pochopená, teď díky.“
(Peťa běží domů pro Viki. Peťa vtrhne domů a popadne Viki, táhne ji ven a říká) :
„Zpíváš opravdu kouzelně a já byl slepý.“
„Viki, s Tebou se mi smůla nelepí na paty.“
„Jsem tak strašně zamilovaný.“
( Večer po zpívání)
„Peťo, mám tě moc ráda,
vrací se mi znovu energická nálada.“
„Půjdeme za Beníkem a Sofinkou domů.“
„Viki, prosím, dnes už nikam daleko nechoď,
a navždy buď má choť.“
V: „Dnes si zatančíme tady v baru.“
P: „Viki, tak to všema deseti beru.“
V: „Jenom my dva a naše miminko.“
„Peťo, budeš potřetí zase táta.“
P: „Přiznávám, že jsi mě zaskočilo malinko.“
V: „Když člověk neví, se zprávou nechvátá.“
P: „Já bych si tě hned vzal.“
V: „Prosím, nechme to ještě chvíli uležet.“
„Bojím se, abys to nevzdal.“
P: „Nikdy nebudu jinam než do baru běžet.“
V: (škádlivě) ,,Na skleničku nebo za mnou?“
P: „Za půvabnou panenkou mou.“
V: „Zpívat a čekat na prince Peťu.“
„A řeknu jednu zamilovanou větu.“
„Miluju tě, Peťo.“
( Peťa se lehce k Viki skloní,
a rty svými ji něžně políbí.)
„Pojďme, ať tam naše děti nejsou samy.“
O pár hodin později, večeře už voní.
Lehká romantika je do postele vábí.
„Svíčky hoří, plaménky žhavý a my.“
Ve světle večerním se svou láskou.
Peťa se raduje, je šťasten.
P: „Proč já tě nepoznal s maskou.“
( Oba hlasitě vzdychnou, pronesou hluboký stén.)
P: „Asi protože jsi mě okouzlila,
všechnu touhu a vášeň jsi vylila.“
„Já jsem z tebe celý pryč,
ještě doteď, kdy mi nastavuješ líc.“
V: „Lásko, prostě já ti neodolám
a pořád tvé jméno ze spaní volám.“
P: „Celou dobu jsem tě měl plnou hlavu.“
„Sopka chrlící horečnatou, vařící lávu.“
V: „Jsem věděla, že na mě pořád myslíš.“
P: „Mohu tě ujistit, že se nemýlíš.“
V: „Peťo, to mě nesmírně těší.“
„Láskyplný šíp vždy proletí celou mou duší.“
P: „Lásko, za dva dny odjíždím do Lucemburku.“
V: „Na jak dlouho? Vrátíš se?“
P: „Určitě, Viki, už teď chybíš mi.“
„Radši bych si objednal pár hamburgerů.“
V: „Proč? To není tvé oblíbené jídlo.“
„Co něco mexického?“
P: „Já bych stokrát radši něco romantického, sladkého.“
„Tvé lahodné a neodolatelné rty
mě stále čím dál více přitahují.“
„A nesnesu pocit, že ty
se budeš muset zařadit mezi
ty, kteří abstinují.“
V: „To tedy bude hodně těžké.“
„Asi láskou velmi rychle vyhladovím.“
P: „No a proto, aby to bylo lehké,
svou lásku si beru s sebou.“
„Jsem skvělý, já vím.“
V: „Peťo, jak už jsem ti jednou řekla.“
„Ty jsi výjimečný a nejen to,
Ty jsi zázračný.“
„Dovol mi, abych před tebou poklekla.“
P: „Viki, nemá to být obráceně?“
V: „No jo, Peťo, ale já už zase začínám slintat.“
P: „Když se mě lehce dotkneš,
tak já pro změnu začínám tát.“
„Chtěl bych tě vzít na ples.“
„Ne ledajaký, na tu nejkrásnější mez.“
„Zvučený vodopády, lesními, voňavými potůčky.“
„Vznášet se větrem, neslyšnými krůčky.“
„Viki, přijď dnes večer do baru.“
V: „Petře, já stejně zpívám, víš?“
( V baru. Viki sedí na barové židličce. Petr vejde.)
P: „Na kolena před tebou padám,
o něžnou tvou ruku žádám.“
V: „Petře, ty jsi…“
P: „Tak co, Viki, vezmeš si mě?“
( Viki začnou téct slzy, ale není to vidět ve tmě. Obejme svého milovaného Petra a její rty pomalu ochutnávají ty jeho.)
V: „Ano, lásko, miluju tě strašně moc.“
P: „Opravdu? Tak v tom případě musím tě, zlatíčko ochraňovat.“
( Ráno)
Viki ráno nechtěně zaspala,
na letiště honem běžela.
Střevíčky si málem pošlapala,
tak moc svého Péťu milovala.
Slzy jí tekly cestou,
že nebude jeho nevěstou.
Zakopávala, ale nevzdávala to.
V: „Počkej na mě, Peťo.“
Doběhla právě když startovalo.
Petr si to okamžitě uvědomil,
vyběhl, že déšť ho umyl.
Nevnímal, oči měl jen pro slavíčka,
který čekal na milovaného Petříčka.
P: „Viki…“
V: „Peťo, už mi to nikdy nedělej.“
( Petr vezme její dlaně do svých. Dlouze je drží. Dívá se Viki do očí a potom jí něžně políbí.
Viki se ho nemůže nabažit. A objímá ho jemnými pažemi. A pusinky mu hebkými rty oplácí.
Mokří, ale strašně šťastní jdou ruku v ruce do letadla, které už konečně může vyrazit směr Lucemburk.)
Tam už na ně čeká kočár.
Oba jsou okouzleni, plní čar.
( Petr nastoupí dovnitř a chytí Viki za ruku.)
Nezaznamenají žádnou sílu hluku,
protože mají jinou, zajímavější práci.
( Viki si hraje s Petrovými rty,
které má navždycky ve své moci.
Sedí mu na klíně, on jí hladí vlasy něžnými prsty.)
