Článek
To se jejímu šéfovi ale vůbec nelíbí. Pustí ji, ale vrátit se musí do určité doby. Na ostrově La Palma panuje nevlídné počasí. Julie nemůže přiletět včas, všechny lety jsou zrušeny.
Jakmile to jde, letí zpět. Zjistí, že ji šéf vyhodil, volá mu. On s ní o tom vůbec nechce diskutovat. Emil volá, že má problémy ve škole, Julie mu slíbí, že přijede a všechno mu pomůže vyřešit. Jezdí spolu na vyjížďky po místní krajině a oba jen kvetou a září štěstím.
Když je chytí obrovský liják, zachrání je pohledný a milý mladík jménem Álvaro.
Doveze je domů a Juliin bratr Jens je teď ještě více nabručený než obvykle, protože Álvara nemusí. Julie poznává okolí a na první pohled se jí zalíbí stará usedlost, jež bývala dříve restaurací.
Marcos jí ji velice rád přenechá za příznivou cenu, protože se jí potřebuje zbavit. Má totiž spory Álvarem. V minulých letech restauraci vlastnila Álvarova rodina, jenomže ji prohrála v dominu.
Od té doby se ji snažili získat zpátky, ale marně. Nepovedlo se to. Jsou z toho velmi smutní. Proto když zjistili, že ji Marcus prodal Julii, jsou velice rozmrzelí.
Místní obyvatelé se usedlost také pokoušeli koupit, aby ji měla opět rodina, které dříve patřila, ale Marcos vše bojkotoval a dělal jim pořád nějaké nesmyslné naschvály.
Álvaro Julii nic neřekl, protože když viděl, jak je tam šťastná, nechtěl jí ublížit, navíc když byl do ní neskutečně a bláznivě zamilovaný.
Julie mu pomáhala v práci, protože nikdo jiný nemohl zaskočit.
Bratr Jens říkal Julii, že mu výjimečně udělala neskutečnou radost, když usedlost koupila, protože jak už víme, tak se z Álvárem nesnáší.
Když konečně zjistila, komu dům patřil, chtěla odletět zpátky do Německa a vzít práci v restauraci, protože šéf, jenž ji vyhodil, chtěl Julii zase zpátky. Přenechal by jí celou restauraci a ona by mohla být nejen vedoucí, ale i majitelkou
Julie před odletem napsala dopis Álvarovi a jeho rodině o přenechání domu a o tom, že při koupi o ničem nevěděla. A že bude chtít jenom tolik peněz, kolik do něj investovala a popřála mu, ať se má zase hezky v rodném domě.
Jenomže, co se nestalo. Álváro si pro Julii na letiště přijel a konečně jí vyznal lásku.
Prošla malou předsíní a ocitla se v sále, který byl určitě kdysi restaurací. Navzdory zavřeným okenicím tady bylo šero, a když se podívala nahoru, uviděla čtvercový světlík z drážkovaných skleněných tabulek. Pronikalo tudy jenom málo světla, pravděpodobně na něm zvenku leželo listí a smetí, ale právě ten zelený nádech vytvářel kouzelnou atmosféru. U jedné stěny byly navršené staré stoly a židle, podlahu pokrývala terakotová dlažba a na všem ležela vrstva prachu. Po pravé straně stál pult z tmavého dřeva, police za ním byly vytrhané ze zdi, bylo vidět jenom díry po šroubech.
(úryvek z knížky SLUNCE NAD SOLNOU ZAHRADOU)
