Článek
Dějství 1
Oněgin: „Za zimních podvečerů píši dopis.“
„Tobě Táňo, dívko mých snů.“
„Když budeš chtít, kamarádovi napiš.“
„Rád bych patřil do rodokmenu.“
Táňa: „Můj nejmilejší, nejpokornější a nejstatečnější rytíři.“
„Odolávám tvým prosbám, zůstávám chladnou.“
„V hlavě myšlenky se víří.“
„Zažít ta léta ještě jednou.“
O:„Lásko, nic jiného si nepřeju,
ve dne, nocí, tě miluju.“
„Vím, že jsi oddaná svému manželovi.“
„Chápu takové rozumné a citlivé rozhodnutí.´“
T:„Oněgine, prosím, neříkej už nic.“
„Já ti nemohu dát víc.“
„Proč nám dříve nevyšlo?“
„Můj život nemá světlo.“
O:„Princezno, kvůli mne tak trpíš.“
„Budu bojovat věř a piš.“
„Není to jednoduché, já vím,
ale svou životní chybu napravím.“
T: „Jak? Nechci ublížit svému muži.´´
„Nesnesu podvádění, spiklenectví, zabíjení a lži.“
„Příteli, zvu tě na večeři.“
„Srdce touhou a vášní hoří.“
O: „Broučku, tvá slova mě rozpalují,
něžné pohledy přímo spalují.“
„Táňo, ale pozvání nesmím přijmout
a vedle své lásky si sednout.´´
T:„Máš pravdu, nebylo by fér,
abychom létali do jiných sfér.“
„I obyčejné posezení by ranilo,
tak proč mu přidat kilo?“
Dějství 2
Najednou se kníže objeví,
oči má přímo soví.
Říká: „Táňo, já jsem nezbeda.“
„Ach. Já nešťastný, běda.“
T:„Copak se děje, choti?“
„Jaké máš těžké trampoty?´´
„Tak vyděšeného tě nikdy nespatřil můj zrak.“
„Prosím, aby ses šetřil.“
Kníže: „Potkal jsem lesní žínku,
měla sílu ve vínku.“
„Nepomohl ani starý rozum,
já pil tvrdý rum.“
T:„No to hrozné není,
vytrhni z paty trní.“
„Pojď si sednout tady,
zahrajeme si na dudy.“
K:„Ne, ne, má paní.“
„Já dnes nemám stání.“
„Řeči jsem večer vedl,
nikdy bych ale nepodvedl.“
T:„Velice si cením slov.“
„Nešel jsi na lov
a zůstal jsi věrný ženě.“
Oddané, krásné, milující Táně.“
K:„Přesně tak. Vzorný manžel.“
„Přesto cítím neutěšený žel.“
„Já se asi zamiloval,
očima bych ji maloval.“
T: „Jak nádherně to vyprávíš.“
Poznala jsem také lásku.“
„Vztah visel na vlásku.“
„Nejdříve se bránil, víš?“
K: „Tak ať na oběd,
přijdou, bude se pět,
tancovat, jíst, povídat a pít.“
„Ty a víla věneček vít.´´
T:„Ráda uvidím tvoji princeznu.“
(pro sebe) „Snad do zítra neuvadnu.“
„Pohár prázdný, láskou žízním.“
„V noci jen trýzním.“
Dějství 3
( Ráno)
T: „Jsi zván na oběd.“
O: „Pro pár láskyplných vět.“
T: „Půjdu sněhem, roštím a vodou.“
O: „Co dva jiní neprojdou.“
K: „Přijmi, prosím, malé posezení.“
Víla: „Celý týden píšu psaní.“
K:„Že se brzy zblázním.“
V: „U rybníka večer blouzním.“
( T+K)
Poté se odebrali domů
kolem spoustu vzrostlých stromů.
V jejich višňovém sadu.
Chodí si tam pro radu.
( společně)
„Zůstaneme dobří a nerozluční kamarádi,
kteří se poznali mladí.“
„Život jde rychle dál.´´
„Nechceme se svého osudu vzdát.“
( Poledne)
K: (k Oněginovi) „Vítej doma, milý příteli.“
„Dnes je husa a zelí.“
„Ještě přijde má princezna.“
,, Milá a neskutečně něžná.“
O: „Děkuji za pěkné přivítání.“
„Zůstanu tady do svítání, jestli nevadí?“
„Nebudu překážet?“
K: „Jistěže ne, Oněgine, můžeš.“
V: „Ahoj, já nemohla dospat.“
K: „Jé, pojď se posadit.“
T: ( k Oněginovi) „Můžeš tu i přespat.“
O: „Zlatíčko, jsem tak rád s tebou.“
T: „Připrav se, teď už budeš navždy.“
O: „Opravdu? To mě těší.“
„Tetelím se celou svou duší.“
T: „Splníme si náš sen.“
O: „Líbat se každý den.“
Dějství 4
T:„To bereš nějak zhurta.“
„Sním o tom už léta.“
„Jenom ty a já,
už žádná tria.“
O: „Můj sen byl totéž.“
„Lásko, ke břehu běž
a pořád blízko lež.“
„Celou noc neustále věz.“
„Jsi má něžná princezna.“
„Zářivé světlo uzříš možná.“
„Vzdávám se své svobody.“
„Jdu se napít vody.“
T: „Odevzdávám nevinné, nahé tělo,
protože potom strašně dlouho toužilo.“
„Nemohlo poznat krásu něžnosti
a nabažit se dosti.“
