Článek
Ludvík se s námi velmi rád podělí o vzpomínky na jeho mládí. Neměl to v životě jednoduché. Musel se umět prát. Život se s ním nemazlil. Jako zapáleného a dychtivého a možná i trochu horlivého komunistu ho vyhodili ze strany kvůli pohlednici, kterou jako žert napsal své přítelkyni Markétě na komunistické školení. Měl na ni obrovskou zlost. Prý byla moc optimistická. Když mu píše, jak je to hezké, skvělé a jak se jí tam tuze líbí. A to se mu vůbec nezdálo. Text pohledu zní takhle: „Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík.“
Za trest byl vyloučen ze strany (jak již zaznělo), ze studií a nechali ho narukovat do oddílu černých, kde po dobu pěti let těžil uhlí. Tehdy si Ludvík našel svou jedinou a životní lásku. Obyčejnou dívku Lucii, která mu byla neustálou motivací, inspirací, motorem a pohonem. Objevovala se v jeho snech. Díky ní měl zase chuť něco dělat. Po půl roce se spolu ale rozchází, protože Lucie není ochotná se s Ludvíkem milovat. A on velmi chce. Vše vyvrcholí tím, že se Ludvík rozčílí. Nebohou dívku dokonce uhodí. Myslím si, že kdyby ji měl skutečně rád, nemohl by jí, ublížit. Řekne jí, že ji už nikdy v životě nechce vidět. Podle mě, později svého urychleného rozhodnutí lituje. Je zase sám.
Teď posuneme děj o několik let dopředu - Ludvík, jenž po skončení vojny úspěšně dostudoval, chystá pomstu svému bývalému příteli Zemánkovi,( jak říkám - prská a kope kolem sebe), který navrhl a byl pro jeho vyloučení ze strany a celý případ s pohlednicí rozmáznul. Svede mu jeho ženu Helenu. Za tímto činem se Ludvík vrací do svého rodného města, kde se má setkat s manželkou Pavla Zemánka, která je do něj zamilovaná až po uši. Ludvíkovi se to opravdu povede, ale netuší, že Helena a její manžel spolu už několik let nežijí jako manželští partneři. Jenom spolu bydlí v jednom domě. Znechucený a otrávený Ludvík, který Helenu ve skutečnosti nesnáší, odchází.
Nešťastně zamilovaná Helena spolyká prášky, které najde u kameramana Jindry, ze žalu a ze zklamání se chce otrávit. Už nechce žít. Napíše Ludvíkovi dopis, jenž mu Jindra doručí a oba hoši o ni mají velký strach. Na nic nečekají a běží na místo činu. Helenu najdou na záchodě. Má obrovské střevní problémy. Jindra ukáže Ludvíkovi prášky, které užívá. Oddychnou si, protože Heleně nebezpečí nehrozí a bude opět v pořádku. Lucie mezitím odešla někam do západních Čech, našla si tam práci a potkala Kostku, který je na ni hodný, jak říká a vypráví si spolu. Postupně se do sebe zamilují. On nemůže být s ní, protože má rodinu a tak, i když mu to srdce láme a puká mu. Nezbývá mu nic jiného, než odejít z družstva.
Ludvíkovo toulání, přemítání a přemýšlení o vlastním životě a to, jak ho dosud vedl, ho přivede až na náves, kde se koná tradiční lidová slavnost Jízda králů. Narazí tam na přítele z mládí - Jaroslava. Jaroslav - který každou chvíli sní, miluje folklór a lidovou hudbu. Jaroslav je zdrcen, protože mu manželka a syn Vladimír lhali a Vladimír, který měl jet v průvodu právě jako král, místo sebe podstrčil kamaráda a sám odjel na motocyklové závody. Zkroušeného Ludvíka i Jaroslava spojuje nelehká životní situace, a proto se rozhodnou, že si večer půjdou zahrát do folkloristického souboru, kde hráli jako mladíci. Ačkoliv se na první pohled zdá, že se večer daří, vše skončí katastrofou, protože Jaroslav dostane infarkt a houkající sanitkou je odvezen do nemocnice. Ale nebojte se, doktor říká, že bude v pořádku.
