Článek
V červnovém, vlahém podvečeru,
oblíbenou knížku si beru.
Po očku vždycky kouknu,
jestli Tě někde nezahlédnu.
Je na čase otevřít
bránu, oči nechat uzřít,
tvář, která touží být,
hlazená, ze rtů pít,
jako z čisté studánky.
Máčet Tvé neodolatené spánky.
Vnímat ten jedinečný pocit,
pustit rozum ven, cit dovnitř.
Proplouváš jako loďka horkou vášní,
napnutá laťka míří do měkounké postele.
Sní zpívat v kostele.
A o čem ještě?
Tancovat v rytmu deště.
Létem jít křížem krážem,
společně poznávat naši zem.
