Článek
První láska. To je něco, co si určitě každý zapamatuje. V dobách minulých, bývala první láska, mnohdy i tou poslední. To už se vám, potažmo i mě, rozhodně nestane.
Ten můj první si mě vyhlídl na autobusové zastávce. Bylo mi tehdy šestnáct let a byla jsem v prváku na střední škole. On ve druháku, také na střední. Bydlel dvě vesnice ode mě. Takže jsme ráno i odpoledne cestovali většinou stejným autobusem.
To odpoledne jsem byla na zastávce o něco dřív, než měl autobus odjíždět. Seděla jsem na lavičce a přemýšlela tak nějak o všem a o ničem. Když si M. přisedl. Zdvořile se zeptal, zda je vedle mě volno a pak začal konverzaci na běžná témata škola, počasí a že vlastně máme stejnou cestu. Nijak zvlášť jsem si ho nikdy předtím nevšímala. Asi jsem neměla úplně za každou cenu v plánu si najít kluka. Spíš jsem si říkala, že soustředit se na školu, by rozhodně nebylo od věci a doma to jistě ocení víc.
Kecal asi hodinu, v autobuse si také sedl vedle a debata pokračovala. Domluvil se semnou na pátek, že končí dříve a mohli bychom se projít někde odpoledne. Souhlasila jsem. Však za zkoušku nic nedám.
Podzimní počasí onen pátek nebylo nic moc. Ale s kapucí a odhodláním, jsme procházku zvládli. Tohle se opakovalo několik pátků, ale to už jsme si mezitím i psali SMS v týdnu a viděli se občas i jiné dny.
Zhruba po měsíci jsme zase šli na procházku a stavit se do videopůjčovny, tam musel M. vrátit půjčené kazety. Mě řekl, ať počkám venku, sic padal sníh a možná že chvíli se ohřát by úplně neškodilo. Počkala jsem tedy a nenápadně výlohou sledovala dění uvnitř. Paní za pultem zřejmě znal, soudě dle toho, jak se vybavovali a nenápadných dotyků. Vidím dobře?? Asi jo.
Neptala jsem se, neřešila a vlastně ve své naivní nevědomosti by mi vůbec nedošlo, že asi ona Radka, bude trochu něco víc. To na něj prásknul až bratr, když doma viděl kazety a suše poznamenal, proč že za ní pořád leze. Tady asi bude trochu něco špatně, napadlo mě, tudíž za dveřmi venku, jak pes, jsem musela zůstat záměrně.
Odešla jsem tehdy a ignorovala veškeré zprávy i telefonáty. Tak mi napsal dopis. No jo, to už v dnešní době zní jak z černobílého filmu. Omluvám se, byla to blbost, honil jsem se za přeludem…pravá láska mi utekla mezi prsty. Sypal si popel na hlavu a já si říkala, však počkej hošánku, ono se ti to všechno vrátí… Jen co se zas k tobě vrátím já, na chvíli, a budu ti ordinovat přesně tu stejnou medicínu.
(pokračování příště)
