Článek
Vrátila jsem se tedy k M. Slíbil, že s Radkou už je to minulost, že stejně měla manžela a děti a že to byl zkrátka omyl. No hlavně by to asi těžko skousla tvoje matka, pomyslela jsem si, protože tam se prostě neustále hrálo na velice spořádanou rodinku.
Jak jsem již zmínila v předchozím dílu, měl M. bratra. K mé, ne vždy radosti, ho od té doby začal všude brát s námi. Občas to byla výhoda, protože H. měl alespoň řidičák a auto, na rozdíl od nás dvou. I když jako randit ve třech mi nepřipadalo vždycky úplně fajn. H. byl v té době sám.
Začalo léto a M. vymyslel, že pojedeme stanovat. Opět ve třech, jak jinak. Ale naštěstí ve dvou stanech. Doma mi dalo trochu práce, přesvědčit rodiče, že to bude všechno probíhat v klidu a že se v pořádku vrátím. Měla jsem čtrnáct dní volno, než jsem nastupovala na brigádu, tak nakonec rodiče povolili.
Stanování probíhalo ve zvláštním duchu. M. vydržel pul dne sedět u vody a rybařit a H. zase ležet a válet se ve stanu. Já jsem zvolila možnost stanu a knížky. Zjistila jsem po týdnu, že se mi H. věnuje o poznání víc. A asi jsme si měli rozhodně i víc co říct. Nějak to zkrátka mezi námi začalo být jiné. Toho jsme si bohužel ale všimli jen my dva. M. tuto skutečnost buď ignoroval, nebo nám asi věřil. Neměl. Bohužel.
Takže když se milostivě vrátil z opět nevydařeného chytání ryb, nevydařil se mu ani návrat do stanu, kde nás nešel. Bratrovi dal pěstí, a odstěhoval se do svého stanu. Říkám si postupem času, co musel být za povahu, když tam pak zbytek týdne ještě v klidu s námi zůstal.
Jo kamaráde, tak jsem ti tu tvoji Radku, vrátila i s úroky.
Neměla jsem úplně v plánu s H. nějak zůstat i pak, přece jen, to už by na bábu doma, bylo trochu moc velké sousto. Ale vyrazili jsme občas někam, nebo zašli na jídlo. V dnešní době se to nazývá kamarád s výhodami. Já to brala jako zabití volného času.
Nastoupila jsem na prázdninovou brigádu do stánku s občerstvením a i tam mě H. občas nenápadně zkontroloval, zdali se tam okolo nemotá zbytečně moc potenciálních nápadníků.
Motal se tam jeden…každý den se stavoval pro sekanou a nebo klobásu, až jsem si říkala, že to už mu snad nemůže ani chutnat. Ale sympaťák to byl…to zas jo. A měl Audi, božíčku v té době škodovek a sem tam něčeho lepšího z dovozu. Mé srdce dělalo kotrmelce a mozek říkal: bacha holka, to zas bude další idiot.
(pokračování příště)
