Článek
Co se děje?
Indický premiér Naréndra Módí navštívil v březnu Arunáčalpradéš, aby zde slavnostně otevřel tunel vybudovaný za účelem zvýšení celoroční mobility vojsk v regionu. Tuto návštěvu odsoudila Čína, která si na Arunáčalpradéš činí nárok jako na Jižní Tibet (藏南, Cang-nan), součást Tibetské autonomní oblasti (TAO). Čínské ministerstvo pro civilní záležitosti pak zveřejnilo 30 „standardizovaných“ tibetských a čínských názvů lokalit na sporném území. Do sporu vstoupily také Spojené státy, které se „důrazně postavily proti“ jednostranným pokusům o prosazení územních požadavků a potvrdily, že uznávají nárok Indie na tento region. Čína reagovala stejně ostrou výtkou vůči USA.
Jaké jsou širší souvislosti?
Hranice, o jejíž navrácení Čína usiluje, byla stanovena na základě britsko-tibetské úmluvy z roku 1914. Čína se zpočátku jednání účastnila, ale jejich výsledky nakonec odmítla jako škodlivé pro čínské zájmy. Současná ČLR považuje tuto dohodu za nelegitimní a argumentuje tím, že Tibet nebyl v době vytyčení hranic s Britskou Indií suverénním státem. Během čínsko-indické války v roce 1962 podnikla Čína vpád do Arunáčalpradéše, ale po jednostranném příměří se stáhla za takzvanou Linii aktuální kontroly (Line of Actual Control). I přes četné pokusy o vyjednávání se kolem roku 2010 na sporné hranici obnovily nepřátelské konflikty.
Nedávný spor spustila Módího návštěva Arunáčalpradéše, kde indický premiér slavnostně otevřel dvouproudový tunel, který má usnadnit celoroční přepravu vojáků a vojenské techniky. Načasování Módího návštěvy pravděpodobně souvisí s nadcházejícími indickými volbami, během nichž bude obhajovat funkci premiéra pro třetí funkční období. Módí si na mezinárodní scéně pěstuje image silného vůdce, který těží z úspěchů Indie při obraně jejích domnělých národních zájmů.
Poslední kroky Číny jsou poměrně umírněné. Ačkoli Peking tento spor zatím nijak zásadně nevyhrocuje, jeho strategie „přejmenovávání“ – součást čínského právního boje vůči Indii – nepochybně vytváří základ pro budoucí nároky. Není také nepravděpodobné, že Módí po volbách přestane spor zdůrazňovat, přičemž vojenští veteráni vůdce kritizují za jeho údajnou pasivitu.
Proč je to důležité?
Čína stále aktivněji prosazuje své územní nároky. Buduje infrastrukturu podél svých jižních hranic a spustila tak závod s Indií, který vyústil v první smrtelné střety od 60. let 20. století. V letech po násilnostech z období 2020-2021 indické zdroje odsoudily čínskou „salámovou metodu“, která pohltila 2000 km2 indického území. Čína se také vrací ke své hranici s Bhútánem a nárokuje si posvátné údolí a strategicky důležitou oblast Doklam.
Územní spor uzavírá Čínu a Indii do nepřátelství, které může mít širší důsledky. Za prvé, podkopává vnější jednotu hospodářské skupiny BRICS, která je již nyní zpochybňována pro své nedávné až nahodilé rozšíření. Kromě toho mohou čínské nároky posunout Indii dále od Ruska a blíže k USA, které čínské teritoriální ambice odsoudily. Stojí za zmínku, že Rusko zatím reaguje na zjevné nároky Číny na Velký Ussurijský ostrov velmi zdrženlivě a do šarvátek mezi Čínou a Indií se nezapojuje.
