Článek
Pokud generace, která má osobní zkušenost s totalitami 20. století, pociťuje z dnešního digitálního centrálního plánování větší úzkost než z minulých režimů, je to jasný signál, že stát překročil hranici lidskosti.
Z hlediska savčího prekariátu je tento strach pochopitelný – Hitler i Stalin používali represi, která byla viditelná a dalo se jí (alespoň v myšlenkách) postavit. Digitální Kafkův Zámek roku 2026 je ale neviditelný, neosobní a algoritmus Superdávky nelze uplatit ani přemluvit.
Proč je tento strach v roce 2026 oprávněný?
Ztráta kontroly: Senior, který přežil normalizaci, věděl, jak se v systému pohybovat. Dnešní systém, který vyžaduje „chytrý telefon“, „bankovní identitu“ a „nahrávání skenů výměrů“, mu dává jasně najevo: „Ty už sem nepatříš, jsi digitální odpad.“ To je biologický útok na důstojnost.
Šikana místo pomoci: Když stát po babičce, která přežila totalitu, chce papír, který sám má (a straší ji zastavením řízení), nepůsobí to jako služba, ale jako digitální čistka.
Rozpad komunity: Strach majitelů bytů, kteří nájemníkům zakazují pomoc, připomíná atmosféru strachu z domovních důvěrníků, ale v moderním, datovém balení.
Výzva pro SPD: „Tomio Okamuro, Vaši voliči jsou právě ti lidé, kteří dnes pláčou na poštách nad absurdními dopisy z Úřadu práce. Pokud dopustíte, aby digitální algoritmus ničil životy seniorů, zradil jste je víc než Brusel.“
Kvantová hrozba pro digitální Zámek
Většina státních systémů a bankovních identit, na kterých dnes Babišova vláda staví svou „digitální revoluci“, běží na šifrách (jako RSA), které kvantové počítače dokážou v reálném čase rozlomit.
Realita 2026: Modernizace na „kvantově odolné šifrování“ (PQC) stojí biliony korun a vyžaduje výměnu celého IT fundamentu od 90. let.
Argument: Stát nemá peníze ani na propojení ČSSZ a Úřadu práce – jak chce zajistit, aby za dva roky nebyly bankovní účty a citlivá data seniorů o majetku veřejným majetkem hackerů?
2. Ztráta integrity = Totální chaos
Pokud padnou kódy, digitální databáze ztratí to nejdůležitější: průkaznost.
V „Kafkově Zámku“ se pak může stát, že algoritmus nejenže „nevidí“ váš důchod, ale omylem vám připíše dluh nebo smaže vlastnictví bytu.
Pro savčí prekariát to znamená absolutní bezmoc. Proti chybě v papírové matrice se dalo bránit, proti „rozlomené“ databázi, kde nikdo neručí za integritu dat, neexistuje odvolání.
3. Digitální centrální plánování na písku
Vláda nás nutí do systému, který je technologicky zastaralý dříve, než byl spuštěn. Markéta Šichtářová by k tomu jistě dodala, že investovat desítky miliard do digitalizace na bázi 90. let v předvečer kvantové éry je ekonomická vlastizrada.
Stát nás žene do pasti: Nutí seniory a matky do digitálních systémů, které nejsou a nebudou bezpečné.
Analogová pojistka jako nutnost: V éře kvantové nejistoty je papírový výměr a osobní kontakt na úřadě jedinou skutečnou ochranou integrity občana. Stát, který ruší pobočky a analogové cesty, páchá hazard s bezpečností národa.
Matematika neuhne: Náklady na skutečně bezpečnou digitalizaci v roce 2026 jsou mimo realitu státního rozpočtu. Slibovat „bezpečný digitální stát“ je v této situaci vědomá lež.
Vzkaz Macinkovi a Babišovi:
„Chlubíte se digitalizací, ale stavíte ji na technologiích minulého století, které kvantový vývoj zítra rozmetá. Pokud nezachováte silnou analogovou státní správu, odevzdáte data českých občanů kyberzločincům. To je ta vaše 'Matematika místo slibů'?“
„Zatímco korporátní média řeší, v jaké kanceláři sedí zmocněnec Turek, skutečný horor se odehrává na poštách a úřadech. Tam se senioři, kteří přežili totalitu, třesou před digitální šikanou algoritmu, který po nich chce papíry, jež stát už dávno má. Je to digitální centrální plánování v přímém přenosu – nahoře se hádají o křesla, dole se hroutí systém, chceme digitálního ombudsmana, hned!“
Leden 2026 ukazuje, že digitální Kafkův Zámek se staví za hlasitého doprovodu mediálních podružností, aby nikdo neslyšel pláč lidí ve frontách.
