Článek
Snahy o revizi rozsudku o zločinecké organizaci SS, poznámky k článku:
V článku se vyskytují všechny tři druhy informací, pravdivé, neúplné, tedy polopravdivé i nepravdivé.
Pravdivé jsou většinou známé a nepovažuji za potřebné si nimi podrobněji zabývat. V tomto případě především jde o odsouzení organizace SS Norimberským procesem, o existenci SS vojenských jednotek v baltských zemích a také o hlavní úkoly těchto jednotek jako je účast v boji a i o střežení koncentračních táborů.
Polopravdivé až nepravdivé jsou informace zaměřené na zločiny jednotek SS, není pravdou, že zločiny páchaly jen jednotky při střežení táborů. Známé jsou zločiny těchto jednotek nejen na území bývalého SSSR, ale také na území bývalé ČSR, jak protektorátu, tak i Slovenského státu, ale také ve Francii (Oradour) i Belgie (vražda zajatců při operaci v Ardenách) a mnohé další.
Nejsou zde uvedeny informace, a asi to ani nebylo záměrem autora, o adoraci veteránů i celých jednotek SS v pobaltských zemích i na Ukrajině. Jsou dostupné informace o tom, že pro tyto veterány jsou organizované slavnostní pochody i před oficiálními autoritami země, například náměstek ministra obrany. Týká se to také vyplácení příplatků těmto veteránům stejně jako veteránům bojujícím na opačné straně ve 2. světové válce tedy snaze o jejich zrovnoprávnění.
O členské v jednotkách SS platí, že kromě snad jediné výjimky museli lidé zajímající se o členství osobně o to požádat, je mi znám pouze jeden případ, kdy povolanci do jedné jednotky v jedné baltské zemi byli automaticky převedeni do jednotky SS.
Z dikce článku je zřejmé, že i zmíněný starý člověk stále cítí problém se svým členstvím v jednotce SS, jinak by se nesnažil o získávání pochopení ze strany ostatních.
Chápu, že někteří lidé se snažili a také i dnes se stále snaží využívat všechny prostředky k dosažení svých cílů. Často ale zapomínají, že i nejlepší, nejsvětlejší cíl může být pošpiněn špinavými prostředky, že účel nikdy nesvětí prostředky a že vyhánění čerta ďáblem se obvykle nevyplácí. Proto členství ve zločineckých jednotkách SS nebylo a doufám, že není a nikdy nebude považováno za adekvátním prostředkem v boji proti nemilovanému režimu. Týká se to i některých osob v poválečné ČSR a celé řady dalších zemí.
Souhlasím s tezí, že i při oficiálním odsouzení nějaké organizace není vhodné jednoduše a paušálně odsuzovat všechny členy této organizace. Zde by ale mělo platit, že pokud některý člen této organizace se necítí být vinen, tak by měl mít možnost se soudně vyvinit, a nejen prohlásit, že jeho se to netýká. Mělo by to ale platit i o ostatních odsouzených organizacích, tedy i například o politické strany a jiné společenské organizace, které byly kvůli činnosti vedení velké většiny svých členů oficiálně odsouzeny i dokonce postaveny mimo zákon na národní či mezinárodní úrovni. Příkladů z doby minulé, nedávné i současné je mnoho.
