Článek
V podcastu deníku Sport Vladimír Darida při hodnocení mistrovství světa rozděluje odpovědnost mezi hráče, trenéry i realizační tým. Když se ale jeho odpovědi poskládají dohromady, vychází z nich poměrně vážný problém. Reprezentace se příliš zabývala nepříjemnými okolnostmi a nedokázala se shodnout na tom, jak jim společně čelit.
Nejvíc o neúspěchu vypovídá rozdíl mezi baráží a samotným šampionátem. V boji o postup mužstvo přijalo jasný úkol. Hráči věděli, že fotbal nemusí být pohledný, hlavní je hrát tak, aby to přineslo výsledek. A to se taky do puntíku stalo. Ke koukání to moc nebylo, ale koho to v tu chvíli zajímalo? Na mistrovství už podle Daridova hodnocení taková jednota chyběla.
Z Daridových odpovědí nelze dělat závěr o rozhádané kabině. Dají se z nich ale vyčíst pochybnosti o přípravě, rozdílné názory na taktiku a neschopnost včas utnout špatné nálady. Na jeden krátký turnaj je problémů až příliš.
Překvapivá je už jeho výhrada k tréninku. I Darida, hráč, který má svou hru založenou na fyzické kondici, považuje přípravu za příliš náročnou. Současně se podle něj přehnaly obavy z nadmořské výšky, na čemž měli svůj podíl i čeští novináři, kteří toto téma neustále omílali, až v hráčích a hlavně trenérech zaseli přesvědčení, že nadmořská výška bude hlavním problémem. Trenéři zvolili takto drsnou přípravu právě proto, aby byl tým na výšku připraven, a mužstvo doslova uvařili.
Podobně nepříjemný je jeho popis atmosféry. Někteří hráči podle něj dávali negativní rozpoložení jasně najevo a hrozilo, že se přenese na ostatní. Což se do velké míry i stalo. Nepohodlí pak snadno přestane být překážkou, kterou je třeba zvládnout, a začne určovat náladu celého mužstva.
Náročnější cestování mělo své důvody. Reprezentace postoupila pozdě, a měla proto omezené možnosti při výběru zázemí. Samostatnou otázkou zůstává, zda se možnosti pobytu neměly důkladněji řešit už dlouho před baráží. To je otázka na generálního manažera… Darida ovšem připomíná, že hráči o podmínkách věděli dopředu. Tím zároveň oslabuje představu, že právě okolnosti mohou sloužit jako dostatečné vysvětlení neúspěchu.
Od zkušeného mužstva se čeká, že podobné komplikace přijme. Hráči nemusejí být spokojení s podmínkami či servisem, ale právě lídři, trenéři, manažeři a kapitáni musejí dokázat zabránit tomu, aby se nespokojenost stala hlavním tématem jejich společného pobytu. Vlastně je s podivem, že kapitán Krejčí, který kabinu jednoduše nedokázal sjednotit, byl po přečtení svého vyjádření po přistání pomalu za hrdinu. Velká část odpovědnosti jde i za ním.
Darida se z odpovědnosti také nevyjímá. Ostatně to byl jeden z důvodů, proč byl do kabiny na baráž přizván. Právě od tak zkušeného hráče se pomoc s atmosférou v kabině očekává. Připouští, že nálady měli lépe zvládnout sami hráči. Jeho hodnocení proto nelze číst jen jako dodatečnou kritiku realizačního týmu.
Nejcitlivější část se přesto týká vztahu mužstva s Miroslavem Koubkem. Darida připouští rozdílné pohledy na taktiku některých utkání. Hráči přijeli s návyky ze svých klubů a společnou představu se nepodařilo dostatečně sjednotit. Ti, co měli včas zasáhnout, když viděli nesoulad mezi trenéry a kabinou, nezasáhli.
Reprezentační trenér bude vždy pracovat s fotbalisty, kteří jsou zvyklí na různé herní požadavky. Musí z nich vybrat použitelný způsob hry a přesvědčit mužstvo, že má smysl. Hráči zase musejí přijmout, že národní tým nemůže fungovat přesně podle představ každého z nich.
Darida nikoho jednotlivě neobviňuje. Jeho výpověď působí jako kritika celého týmu. Každý měl udělat víc.
České mužstvo přitom vědělo, že se umí semknout. V baráži to zvládlo. O to víc mrzí, že na turnaji, kvůli kterému všechno podstoupilo, stejnou sílu nenašlo. Veškerou snahu, která ho na mistrovství dostala, tam nechalo přijít vniveč. Což po postupu po předlouhých dvaceti letech zamrzí obzvlášť.
