Článek
V Chorvatsku měla přijít Deniova velká chvíle. Pět předchozích zápasů dostal na poznávání hráčů, zkoušení sestav a hledání způsobu hry. Proti mimořádně silným soupeřům nebylo rozumné požadovat okamžité výsledky. V Osijeku už ale měl ukázat, k čemu jeho zkoušení vedlo. Sám ostatně mluvil o přípravě jako na finále mistrovství světa.
Místo přesvědčivějšího mužstva přišel další experiment se sestavou a výkon, který předchozí pochybnosti ještě prohloubil. Po pěti porážkách měl trenér nabídnout něco, o co se tým dokáže opřít. Reprezentace však znovu působila, jako by teprve hledala, kdo má hrát a jak.
Nejde už jen o to, že Denia nezískal ani bod. Je otázkou, zda dokáže svou představu přizpůsobit českým hráčům a reprezentaci skutečně zvednout. Vůbec nic z toho není jisté a Denia se může ukázat jako velký omyl. Jako takový reprezentační Andrea Stramaccioni. Nesmíme zapomenout, že prakticky nemá zkušenosti s dospělým fotbalem. Trénoval hlavně mládežnické týmy, k trénování mužů přičichl už v Kataru, kde rychle skončil, a pak až zde s českým týmem.
Lepší nálada je jen začátek
Denia převzal mužstvo po nepovedeném mistrovství světa. Zlepšit atmosféru a obnovit důvěru mezi hráči a trenéry bylo potřeba. Sympatická je také snaha, aby se reprezentace nebála míče, dokázala kombinovat a nespoléhala pouze na souboje, dlouhé nákopy a standardní situace.
Pozitivem je i ochota hledat hráče mimo nejužší okruh obvyklých reprezentantů. Národní tým nemůže fungovat jako uzavřená společnost a trenér má právo překvapit nominací. Sláma, Radosta, Hopi — to všechno byla velká překvapení.
Jenže po šesti zápasech už nestačí oceňovat samotný záměr. Rozdíl mezi Deniovou představou a skutečností zůstává příliš velký. Po Chorvatsku se naopak ještě zvětšil.
Finále se dvěma nováčky
Už nominace Idrise Hopiho a Christopha Kabonga vzbudila otázky. Hopi při střídání proti Španělsku ukázal několik zajímavých akcí. Byl to dobrý důvod dát mu další příležitost. Ale není to dostatečný důvod postavit současně s ním na druhé křídlo dalšího hráče, který s reprezentací absolvoval teprve několik tréninků. Zvlášť v klíčovém utkání.
Denia přitom zápas v Chorvatsku označoval za mimořádně důležitý a chtěl nasadit nejsilnější dostupnou sestavu. Na lavičce nechal Kryštofa Daňka, Lukáše Ambrose nebo Ryana Naderiho. Výběrem obou nováčků tak na sebe vzal odpovědnost za risk, který ale vůbec nevyšel. Otázka míří na trenéra: proč po pěti zápasech hledání zvolil pro přímý souboj o udržení další tak výrazný experiment?
Anketa
Jestliže chtěl zkoušet, jeho předzápasová slova byla přehnaná. Jestliže opravdu nasadil to nejlepší, co měl, je výsledný výkon ještě znepokojivější. Nehrálo se přitom pouze o další působení v elitní divizi Ligy národů. Výhra mohla reprezentaci zajistit také první koš při losování kvalifikace na Euro. Porážka ji poslala do druhého. Cesta na Euro se tak výrazně zkomplikovala. A dovést nás na Euro je jeho primární úkol, jak říká Pavel Nedvěd.
Anketa
Kdo má kombinaci řídit?
Záloha s Lukášem Červem, Alexem Králem a Michalem Sadílkem může nabídnout pracovitost, souboje a ochotu běhat. Schopnost řídit kombinaci a pravidelně připravovat šance ale není její hlavní předností. Pokud chce Denia právě takový fotbal, nabízí se otázka, proč během podzimu nedal příležitost Patriku Hellebrandovi nebo Michalu Beranovi.
Denia musí svou představu přizpůsobit schopnostem hráčů. Reprezentace má málo společného času a nemůže si potřebné fotbalisty koupit, i když manažer Nedvěd si našel nový koníček: tráví čas hledáním hráčů s českým rodokmenem. V případě Naderiho to vyšlo, ten česky umí a má českou maminku, ale představa, že Nedvěd zláká někoho přínosného, jehož pradědeček byl Čech, je legrační. Měl by se zaměřit primárně na současný kádr.
Anketa
Po zkoušení musí přijít rozhodnutí
Deniovi výběr komplikovala zranění i vyloučení. Neměl pokaždé k dispozici všechny hráče a bylo by nespravedlivé tvářit se, že mohl šestkrát postavit nejsilnější sestavu.
Přesto už potřebujeme vědět, na kom chce mužstvo stavět. Brankářská jednička zůstává otevřená, ale právě na tomto postu má reprezentace z čeho vybírat.
Anketa
V obraně se jako součást budoucí kostry nabízejí Coufal, Sláma a Krejčí. Výraznou důvěru dostávají Červ, Sadílek i Král, v útoku má důležité místo Hložek. Kolem několika jmen však ještě nevzniklo mužstvo, jehož jednotlivé části si rozumějí.
Anketa
Denia měl po předchozích pokusech výběr zúžit a mužstvo ustálit. Místo toho znovu rozšířil počet otázek, které bude muset řešit až při kvalifikaci. Na to, že měl šest utkání „ke zkoušení“ a neměl co ztratit, je to docela průšvih. Coufal po zápase navrhoval čtrnáctidenní soustředění v teple a na dobrém hřišti, aby mužstvo lépe pochopilo trenérovy požadavky. Společný čas na trávníku samozřejmě chybí. Jenže reprezentační trenér musí sestavit plán i pro kalendář, ve kterém zrovna není místo na čtrnáct dní pod palmami.
Je to však také základní podmínka reprezentační práce, se kterou musí trenér od začátku počítat. Jestliže hráči ani po šesti zápasech dostatečně nerozumějí jeho požadavkům, musí zvážit, zda jich po nich nechce příliš mnoho najednou. A zda místo dalších změn sestavy nepotřebuje nejdřív upevnit několik jednoduchých věcí, na kterých se mužstvo dokáže shodnout.
Optimismus potřebuje oporu
Trenér může mužstvo před veřejnou kritikou chránit. Nemusí po každé porážce vypočítávat chyby jednotlivých hráčů. Pokud však opakovaně zdůrazňuje spokojenost a správný průběh práce, zatímco výsledky ani hra nedávají dost důvodů k optimismu, jeho slova postupně ztrácejí váhu.
Ani představa, že proti slabším soupeřům v kvalifikaci bude automaticky lépe, není jistota. Tam bude reprezentace muset častěji tvořit a překonávat zataženou obranu. Potíže s vytvářením šancí tak mohou být ještě citelnější.
Čtyři trenéři, dvě výhry v základní hrací době
Za Nedvědova působení se u reprezentace vystřídali čtyři trenéři včetně dočasného Jaroslava Köstla. Soutěžní vítězství v základní hrací době mužstvo získalo jen dvě. To cennější vítězství Pavla Nedvěda přišlo hned na začátku: v září 2025 v Černé Hoře, ještě pod Ivanem Haškem, kterého Nedvěd ve funkci zdědil. Druhé proti Gibraltaru. Postup přes penaltovou baráž má samozřejmě svou obrovskou hodnotu, otázky kolem dalšího směřování reprezentace ale nevyřešil.
Nedvěd za výběrem Denii stojí. Podpořit ho po šesti porážkách je fajn, pokud dokáže vysvětlit, v čem vidí skutečný posun a proč věří, že přinese výsledky. Samotné ujišťování o správné cestě nestačí. Lepší atmosféra je přínos, mužstvo však potřebuje také souhru. Právě v Chorvatsku, kde už nešlo jen o zkoušení hráčů, ale o přímý souboj o udržení, ji nebylo vidět.
Generální manažer musí umět trenéra vybrat, vytvořit mu podmínky a poznat, pokud jeho volba nefunguje. Stejně důkladně musí vedení asociace hodnotit, zda Nedvěd tuto práci zvládá. Denia si o místo reprezentačního trenéra zavolal sám, nebylo to tak, že by ho Nedvěd našel a oslovil. Po španělském triumfu na mistrovství světa navíc jeho původ působil jako doporučení sám o sobě. Jako by španělský pas byl zárukou španělského fotbalu. Jenže ten do českých podmínek nelze jednoduše přenést. Trenér musí vycházet z kvalit a možností českých hráčů, nikoli z představy, že s nimi dokáže hrát jako se Španěly.
Denia dostal na zkoušení prostor, který reprezentační trenér během kvalifikace mít nebude. Přesto Ligu národů prokoučoval: ani v jejím závěru nepředstavil mužstvo, na kterém by bylo možné s důvěrou stavět. Teď musí ukázat, že se z podzimu dokázal poučit.
Anketa
A Nedvěd musí mít pro svou důvěru přesvědčivější důvody než naději, že příště už to vyjde, a víru, že kráčíme po správné cestě. Po mistrovství světa předložil analýzu o 103 stranách, jejíž podrobnosti zůstaly interní záležitostí výkonného výboru. Po porážce v Chorvatsku zase uvedl, že na hlubší hodnocení je čas. Jenže fanoušci už potřebují vidět také výsledky těchto rozborů na hřišti. Ve funkci je téměř rok a půl. Už rok a půl česká reprezentace chaoticky přešlapuje na místě.
Anketa
Zdroje:





