Článek
Na konci zápasu stadion tleská. Hráči si zaslouží uznání za nasazení, trenér najde pasáže, na kterých může stavět. Soupeř si však odveze body. Po domácí porážce 1:2 s Arsenalem Slavia znovu prožila evropský večer, který nabídl povzbuzení. A také připomínku, jak daleko může být od dobrého dojmu k vítězství.
Proti anglickému velkoklubu může být těsná porážka přijatelným výsledkem. Jenže pohled na jeden zápas zakrývá mnohem nepříjemnější celek. Slavia už nečeká na evropské vítězství několik týdnů nebo jeden nepovedený podzim. Čeká roky.
Naposledy vyhrála v hlavní fázi evropských pohárů 25. září 2024 na hřišti Ludogorce Razgrad 2:0. Tehdy jí góly Matěje Juráska a Mojmíra Chytila zajistily úspěšný vstup do Evropské ligy. Po letošním utkání s Arsenalem už následná série čítá devatenáct zápasů bez vítězství.
Domácí čekání v hlavní fázi je ještě delší. Eden naposledy slavil 14. prosince 2023, kdy Slavia porazila Servette Ženeva 4:0 a stvrdila první místo ve skupině Evropské ligy. Od té doby uplynuly téměř tři roky. Pro stadion, který má být evropskou výhodou, je to bolestně dlouhá doba.
Je přitom nutné přesně říct, co tato čísla znamenají. Zahrneme-li předkola, poslední domácí evropská výhra přišla 28. srpna 2024 proti Lille, které Slavia porazila 2:1. Ani tehdy však večer neskončil postupem: po venkovní porážce 0:2 šel do Ligy mistrů francouzský soupeř.
A samotná hlavní fáze Ligy mistrů? Tam zůstává posledním a zároveň jediným vítězstvím 19. září 2007 domácí výhra 2:1 nad Steauou Bukurešť. Ještě na Strahově. Eden vítězství Slavie v hlavní fázi Ligy mistrů nikdy neviděl. Od triumfu nad rumunským soupeřem následovalo třiadvacet utkání bez výhry.
Devatenáctileté čekání samozřejmě neznamená devatenáct sezon pravidelných neúspěchů. Slavia do soutěže nastupovala s dlouhými přestávkami. Ani s tímto upřesněním však její bilance nedává mnoho prostoru ke spokojenosti.
Námitka je zřejmá: český klub nemůže pravidelně porážet nejbohatší mužstva Evropy. To je pravda. Celou sérii však nevytvořily jen zápasy s Arsenalem nebo Barcelonou. Letos Slavia prohrála také s Lens a Sabahem, bod získala na hřišti Fenerbahçe. Požadovat občasné vítězství proto není přehnaná představa o postavení českého fotbalu.
Vysoký počet střel nebo příznivé xG pomáhají výkon uchopit. Ukazují, zda mužstvo dokáže být nebezpečné. Pokud však příležitosti dlouhodobě nevedou k vítězstvím, musí klub řešit, proč se rozdíl mezi herním příslibem a výsledkem stále vrací. Zakončení patří ke kvalitě týmu stejně jako schopnost dostat soupeře pod tlak.
Podobnou debatu teď vede Sparta na domácí scéně: šance přicházejí, ale proti Baníku v poháru ani Bohemians z nich gól nebyl. Slavia má alespoň tu výhodu, že v domácí soutěži své postavení potvrzuje výsledky. Po třinácti ligových zápasech zůstává neporažená a vede tabulku. Rozdíl mezi její domácí převahou a evropskou bilancí je o to nápadnější.
Proti Arsenalu navíc začala svou odpověď hledat až za stavu 0:2. Druhý poločas přinesl tlak a naději, v prvním však soupeř získal rozhodující náskok. I to patří do hodnocení. Zápas netrvá pouze těch pětačtyřicet minut, během kterých se český tým dokáže favoritovi vyrovnat.
Trpišovský už dokázal připravit Slavii tak, aby silného soupeře dostala do nesnází. A to rozhodně není málo. Jenže nastal čas posunout se zase o krok dál. Přestat se spokojovat s pochvalami a začít sbírat vítězství.
Třeba už 25. listopadu proti Villarrealu. Španělský tým si do Edenu přiveze i čerstvou zkušenost s domácím debaklem 0:6 od Paris Saint-Germain. Jediný výsledek z něj nedělá snadného soupeře a Slavia nemá útočnou sílu Pařížanů. Nepřekonatelnou překážkou by však Villarreal být neměl.
Slavia nemusí zopakovat pařížskou šestku. Potřebuje vyhrát. Klidně o jediný gól. A přepsat tak historii večerem, kdy Eden poprvé oslaví její vítězství v hlavní fázi Ligy mistrů.
