Článek
Když Michael Caine získal prvního Oscara za film Hana a její sestry, natáčel na Bahamách čtvrté Čelisti. Film prý nikdy neviděl. Zato dům, který za honorář koupil mamince, byl podle něj nádherný.
Pro druhého Oscara za si už v roce 2000 došel osobně. Judi Denchová mu předala sošku za Pravidla moštárny a Caine připomněl, že Akademie místo „Vítězem je…“ začala říkat „Oscara získává…“. Ten večer mu to připadalo výstižné. Když si vybavil výkony ostatních nominovaných, sám se jako vítěz necítil. A Toma Cruise utěšil po svém. „Kdybys vyhrál ty, honorář by ti šel hned dolů. Máš vůbec ponětí, kolik berou herci ve vedlejších rolích?“
První roli mu dala maminka
Jeho maminka Ellen se živila úklidem. Otec nosil bedny s rybami na londýnském trhu Billingsgate. Syn po něm dostal jméno Maurice Joseph Micklewhite. Narodil se 14. března 1933 a vyrůstal na jihu Londýna.
Podle vlastních vzpomínek začal hrát už ve třech letech. Když někdo přišel vymáhat peníze, matka ho poslala otevřít. Jeho role měla jedinou repliku. „Maminka není doma.“
Za války hledal vraky letadel
Když začala válka, bylo Mauriceovi šest. S mladším bratrem Stanleym ho evakuovali z Londýna na venkov do Norfolku. Otec narukoval. Maurice s ostatními kluky pozoroval letadla. Když se některé zřítilo, běželi hledat jeho trosky.
Po válce se rodina vrátila do Londýna. Jejich dům zničilo bombardování a město jim přidělilo montovaný domek v Elephant and Castle. Později vzpomínal, jaký luxus pro něj tehdy znamenalo mít koupelnu a záchod přímo doma.
Sny o polibku
Do mládežnického klubu Clubland chodil hrát basketbal. Cestou do tělocvičny míjel prosklené dveře, za kterými zkoušel divadelní kroužek. Byly nejhezčí dívky z celého klubu. A mezi nimi krásná Amy. Přihlásil se.
Doufal, že spolu jednou dostanou role v nějaké romanci a on ji bude moct na jevišti políbit. V prvním představení hrál robota s jedinou replikou. Ale původní plán, kvůli kterému do kroužku vstoupil, se nenaplnil. Amy, která možná změnila jeho život, nikdy nepolíbil. S Elizabeth Taylorovou mu o pár desítek let později scénář v tomto ohledu přeci jen přál víc.
V osmnácti do Koreje
Po škole krátce pracoval v kanceláři filmové společnosti, kde zakládal spisy. Pak ho povolali do britské armády. Nejdřív sloužil v Německu, potom jako pěšák u Royal Fusiliers v Koreji. Boje mu připomínaly první světovou válku. Přes den ostřelování a zákopy, v noci hlídky v prostoru mezi oběma liniemi.
Na jednu z těch hlídek vyrazil se dvěma dalšími vojáky a důstojníkem. V pamětech si vybavoval dusno, komáry a pach česneku. Podle něj ho čínští vojáci žvýkali a v té tmě to byl první signál, že jsou blízko. Čtveřice se ocitla v obklíčení. Maurice si tehdy pomyslel, že zemře dřív, než vůbec stačil udělat něco z toho, co si od života sliboval.
Číňané podle Cainea čekali, že se hlídka pokusí utéct k britským zákopům. Důstojník navrhl vyrazit opačným směrem, přímo k čínským pozicím. Ve tmě se jim podařilo čínské vojáky obejít. Ke svým se oklikou vrátili všichni čtyři.
Navrát domů
Po návratu si podle vydělával rozvozem balíků. Jezdil se starším mužem z východního Londýna. Ten se ho jednou zeptal, co tu tak mladý kluk dělá a čím by vlastně chtěl být. Maurice řekl, že hercem. Čekal, že se mu muž vysměje. Místo toho dostal adresu trafiky.
Měl zajít na Charing Cross Road, koupit si divadelní noviny The Stage a otočit je na zadní stranu. Tam divadla sháněla lidi. Maurice si v sobotu koupil výtisk a našel nabídku malého souboru v Horshamu. Hledali někoho na práci v zákulisí, kdo by si občas zahrál i menší roli. Poslal fotografii a o týden později už byl v Horshamu na konkurzu.
První angažmá
V Horshamu vařil čaj, pomáhal v zákulisí a dostával malé role. První angažmá si užíval, dokud při sobotním odpoledním představení Na Větrné hůrce nezkolaboval přímo na jevišti. Lékaři zjistili, že má malárii, kterou si přivezl z Koreje. Když se po několika týdnech zotavil, soubor už ukončil činnost.
Vrátil se tedy do staré známe stejné trafiky na a znovu si koupil The Stage. Tentokrát našel místo v divadle v Lowestoftu. Tam poznal herečku Patricii Hainesovou, svou první ženu.
Do budky jako Scott, z budky jako Caine
Na oblastních scénách vystupoval jako Michael Scott. Když se ale v Londýně potřeboval zapsat do hereckých odborů, agentka mu po telefonu oznámila, že jeden Michael Scott už v seznamu je. Michaela si mohl nechat. Potřeboval jiné příjmení.
Bylo to v roce 1954. Volal z telefonní budky na Leicester Square a na kině Odeon zahlédl název filmu The Caine Mutiny. Hrál v něm Humphrey Bogart, jeho oblíbený herec. Než zavěsil, měl nové jméno.
V pase mu ještě desítky let zůstávalo rodné jméno. Úředně si ho změnil až v roce 2016, kdy ho přestalo bavit na letišti vysvětlovat, proč má v dokladech jiné jméno, než pod jakým ho lidé poznávají.
Opilec se snaží jít rovně
Jednu z prvních lekcí filmového herectví dostal při divadelní zkoušce. Hrál opilce, a tak se vypotácel na jeviště a začal huhlat. Režisér ho zastavil. Opilý člověk se přece snaží jít rovně a mluvit zřetelně. Maurice si naopak dával záležet, aby se motal a nebylo mu rozumět.
Ke Koreji se mezitím vrátil i před kamerou. Ve válečném filmu A Hill in Korea z roku 1956 hrál britského vojína a měl osm replik. Podle jeho vzpomínek se točilo tak pomalu, že na něj vycházela jedna replika týdně. I tu jedinou dokázal z nervozity zapomenout.
Záskok za Petera O’Toola
V roce 1959 dělal náhradníka Peteru O’Toolovi ve hře The Long and the Short and the Tall. Cainea zaujalo, že válku ukazovala očima obyčejných pěšáků. Jejich svět znal z vlastní služby. V Londýně čekal v zákulisí, připravený nastoupit, kdyby O’Toole nemohl hrát. Na turné už jeho roli převzal.
Do filmu Zulu ho pozvali kvůli roli desátníka z Londýna, jak později vzpomínal. Měl mluvit s přízvukem cockney, který Caine znal odmala. Když ale dorazil na konkurz, režisér Cy Endfield mu řekl, že už roli obsadil.
Caine byl skoro u dveří, když ho Endfield zavolal zpátky. Ten vysoký hubený blonďák mu připomínal spíš důstojníka. Uměl by mluvit dost nóbl? Caine ho ujistil, že po letech v divadle zvládne jakýkoli přízvuk. Dostal kamerovou zkoušku a po ní roli poručíka Gonvilla Bromheada.
Producent bondovek ho pozval na kávu
Když se Zulu v roce 1964 dostal do kin, Caine jednou večeřel s Terencem Stampem, se kterým tehdy sdílel byt. U jiného stolu seděl Harry Saltzman, jeden z producentů bondovek. Poslal mu vzkaz, jestli by se po jídle nezastavil na kávu. Caine si pomyslel, že mu možná nabídne roli v některém z filmů se Seanem Connerym.
Saltzman právě viděl Zulu. Zeptal se Cainea, jestli zná špionážní román Lena Deightona Případ Ipcress. Znal. Zrovna ho četl. Saltzman koupil práva a chtěl, aby si v něm zahrál hlavní roli.
Harry Palmer nosil silné brýle, sám si nakupoval a uměl uvařit večeři. Mluvil londýnským přízvukem, který Caine od dětství slýchal doma. Po důstojníkovi ze Zulu, kvůli němuž musel měnit výslovnost, mohl konečně před kamerou mluvit tak, jak mu zobák narostl. Studiu ovšem vadilo, že hlavní hrdina nosí brýle a chodí nakupovat. Právě kvůli brýlím ho ale pozval na večeři Harold Lloyd, komik z němého filmu, který v kulatých obroučkách visel na ručičce hodin vysoko nad ulicí. Podle Caineovy vzpomínky mu Lloyd řekl, že je první filmovou hvězdou od jeho dob, která nosí brýle na plátně.
Alfie
O rok později si zahrál dalšího Londýňana. Alfie střídá ženy a své počínání vysvětluje přímo do kamery, jako by si z diváka chtěl udělat komplice. Caine už se přitom o stejnou roli ucházel v divadle. Při konkurzu z nervozity pokazil repliku a roli nedostal. Filmový Alfie mu vynesl první nominaci na Oscara.
V Alfiem se Caine dívá přímo do kamery, jako by si z diváka udělal kamaráda, kterému může všechno vysvětlit. Mluví lehce, s pobavením, a předpokládá, že mu dáme za pravdu. Tím nás na chvíli vtáhne do Alfieho způsobu uvažování. Jenže čím víc vidíme, jak jeho jednání dopadá na druhé, tím míň jeho vysvětlením věříme. Na konci se na nás obrátí znovu. Tentokrát se ptá, k čemu to všechno bylo. Stejný pohled do objektivu, kterým si na začátku získal spojence, najednou ukazuje, jak je sám.
John Wayne mu rozmluvil semišové boty
Do Hollywoodu ho přivedla Shirley MacLaineová, která si ho vybrala do kriminální komedie Gambit. Když Caine dorazil, ještě dokončovala jiný film. V hotelu Beverly Hills mu platili přepychové apartmá, ale ve městě nikoho neznal. A tak sedával v hale a čekal, jestli kolem recepce neprojde nějaká filmová hvězda.
Jednoho večera se v hotelu ubytoval John Wayne. Poznal Cainea z Alfieho, předpověděl mu, že z něj bude hvězda, a rovnou přidal pár rad. Mluv hlubokým hlasem, mluv pomalu a moc toho nenamluv. Pak přidal ještě jednu. „Nikdy nenos semišové boty.“
Caine se zeptal proč. Až bude slavný, vysvětlil mu Wayne, jednou ho pozná chlap u vedlejšího pisoáru. Otočí se k němu, vyhrkne „Vy jste Michael Caine!“ a počurá mu boty.
Pan Lemon a pan Micklewhite
S Johnem Lennonem se poprvé potkal na festivalu v Cannes. Caine ho představoval jako pana Lemona. Lennon mu to oplácel jeho rodným příjmením. Pro něj byl pan Micklewhite. Podle Cainea jim to stačilo, aby na festivalu procházeli bez povšimnutí.
Nebeská dvojčata
V roce 1968 natáčel Caine Loupež po italsku, kriminální komedii, která se do kin dostala o rok později. Jeho Charlie Croker se sotva dostane z vězení a už dává dohromady partu, s níž chce v Turíně ukrást zásilku zlata. Počítá s tím, že ve městě vyvolají dopravní zácpu a s lupem se protáhnou ven ve třech Mini Cooperech. Plán má ovšem slabiny, jak se ukáže už při zkoušce, kdy místo dveří vyletí do vzduchu celá dodávka. „Měl jsi odpálit jen ty zatracené dveře!“ oboří se Croker na pyrotechnika. Hláška se s Cainem táhla tak dlouho, až si z ní o desítky let později vypůjčil název pro své paměti. A právě u tohohle filmu se seznámil s Quincym Jonesem, který k němu skládal hudbu. Zjistili, že se oba narodili 14. března 1933 a podle jejich počtů dokonce ve stejnou hodinu. Začali si říkat nebeská dvojčata. Osmdesátiny oslavili společně v Las Vegas.
Gangster, kterého znal z dětství
V roce 1971 si Caine ve filmu Chyťte Cartera zahrál londýnského gangstera, který se vrací do Newcastlu zjistit, jak zemřel jeho bratr. Při hraní se inspiroval mužem, kterého znal z Elephant and Castle, čtvrti, kde vyrůstal. Ten si film později pustil a Caineovi řekl, že je to úplný nesmysl. Vadilo mu, že filmový gangster neměl manželku ani děti. On sám jich měl šest.
Chaplina potkal ve čtvrti, kde vyrůstal
Když se Caine po letech procházel po Elephant and Castle, díval se, které domy z jeho dětství ještě stojí. U starého divadla si všiml muže, který si prohlížel budovu. Byl to Charlie Chaplin. Caine se k němu přidal a řekl mu, že v téhle čtvrti vyrůstal a že právě do toho divadla kdysi vzal jeho otec maminku.
Chaplin se rozpovídal o Stanu Laurelovi z dvojice Laurel a Hardy. V tom divadle spolu hráli a pak se vydali lodí do Ameriky. Caine už tehdy sám patřil k filmovým hvězdám, ale podle svého vyprávění ho Chaplin vůbec nepoznal. Nejspíš v něm viděl fanouška, který ho zastavil na ulici. A Caine se přesně tak i cítil. Stál tam s otevřenou pusou a snažil se tvářit, že ho to celé nijak neohromilo.
Poprvé hrál milence. Podruhé manžela
Ve Slídilovi z roku 1972 hrál Michael Caine mladého milence, kterého si k sobě domů pozve manžel jeho milenky. Toho ztvárnil Laurence Olivier a oba za své role dostali nominaci na Oscara. Ještě než se kvůli Slídilovi sešli, poslal Laurence Olivier Caineovi vzkaz. Napadlo ho, že si jeho nový kolega možná kvůli šlechtickému titulu láme hlavu s tím, jak ho má oslovovat. Až se potkají, má mu říkat Larry. Caine ho tak oslovoval a podle svých slov se s ním při práci spřátelil. Ve filmu přitom právě Olivierův spisovatel dával mladšímu soupeři při každé příležitosti najevo, kdo je v domě pánem. Když se Caine o pětatřicet let později k příběhu vrátil, role se obrátily. Milence hrál Jude Law a Caine převzal Olivierovu postavu. Tentokrát otevíral dveře on.
Kvůli reklamě na kávu chtěl letět do Brazílie
Jednou večer zůstal doma s kamarádem a dívali se na televizi. Když přišla reklama na kávu Maxwell House, Cainea zaujala žena na obrazovce. Usoudil, že je Brazilka, a navrhl kamarádovi, že ji ráno poletí hledat do Brazílie.
Ještě než stačil odletět, potkal v londýnském klubu muže, který na reklamě pracoval. Od něj se dozvěděl, že se žena z obrazovky jmenuje Shakira Baksh a bydlí skoro za rohem, na Fulham Road. Sehnal si její číslo a pozval ji na večeři. Napoprvé se nedomluvili. Když se pak konečně setkali, podle Cainea se do sebe zamilovali hned. V lednu 1973 se vzali v Las Vegas. V červenci se jim narodila dcera Natasha.
S Connerym se seznámil na večírku
S Connerym se Caine znal už z dob, kdy oba sháněli práci. Na jednom londýnském večírku měl každý přinést láhev a přijít s dívkou. Caine podle svých pamětí na láhev neměl, a tak přivedl dívky dvě. O desítky let později už spolu trávili i svátky. Na přelomu let 1991 a 1992 se sešli s manželkami v Aspenu, kde s nimi byli také Sidney Poitier a jeho žena Joanna. Caine nelyžoval. Bohatě mu stačilo sedět s přáteli na slunci, dobře jíst a vzpomínat.
Wayne mu radil zpomalit. Huston chtěl, aby přidal
V roce 1975 si Michael Caine a Sean Connery zahráli ve filmu Muž, který chtěl být králem dva bývalé britské vojáky, kteří se vydají za štěstím do Káfiristánu. Režisér John Huston chtěl Kiplingovu povídku zfilmovat už v padesátých letech. Původně pro hlavní role zvažoval Clarka Gablea a Humphreyho Bogarta. Právě z filmu s Bogartem si kdysi Caine vypůjčil své příjmení.
Když Huston před natáčením přišel o herečku pro roli Roxanne, zmínil se o tom u večeře, kde seděla i Shakira. Ta podle Caineova životopisu hned prohlásila, že tu roli hrát nebude. Huston ji nakonec přesvědčil. Žena, kterou Michael kdysi zahlédl v reklamě na kávu, si tak zahrála v jednom filmu s ním i s Connerym.
Huston Caineovi při natáčení do práce skoro nemluvil. Jednou ho ale uprostřed proslovu zastavil. Peachy Carnehan je podle něj poctivý chlap a Huston lidem, kteří mluví moc pomalu, odjakživa nedůvěřoval.
Rita
V roce 1983 se Caine znovu sešel s Lewisem Gilbertem, režisérem Alfieho.
Ve filmu Rita hrál Franka Bryanta, unaveného univerzitního učitele literatury, který sahá po láhvi častěji než po knize. Pak mu do pracovny přijde kadeřnice Rita v podání Julie Waltersové. Chce se vzdělávat a bere literaturu tak vážně, až si Frank začne vzpomínat, proč ji kdysi sám miloval.
Opilého profesora Caine zahrál s přesností, kterou po něm kdysi chtěl režisér v malém divadle. Frank se snaží před Ritou udržet pohromadě. Právě na té námaze je vidět, v jakém je stavu. Role Caineovi vynesla cenu BAFTA a další nominaci na Oscara.
Ve své knize o herectví Caine popsal, jak se v jedné scéně snažil udržet hlavu zpříma, protože Frank nechtěl, aby Rita poznala, že je opilý. Nechal přitom povolit svaly a sesedl níž do křesla. Hlava se snaží držet důstojnost, zbytek těla ji pomalu ztrácí. Záleželo mu i na chvílích, kdy mluvila Julie Waltersová. Střih se může vrátit k Frankově tváři ještě před jeho odpovědí. Divák pak vidí, že ho její slova zasáhla, dřív než to Frank sám připustí.
Z Beverly Hills zpátky do Anglie
V době, kdy natočil Ritu, žil Caine se Shakirou a dcerou Natashou v Beverly Hills. Do Kalifornie se přestěhovali v roce 1979. V polovině osmdesátých let si ale začali hledat dům v Anglii a v létě 1987 se nastěhovali do zrekonstruovaného domu v Oxfordshiru.
Ještě před návratem si v britské kriminálce Mona Lisa zahrál podsvětního šéfa a za Hanu a její sestry získal prvního Oscara.
Woody Allen si z Hany a jejích sester vybavoval scénu, v níž si Caineův Elliot v duchu domlouvá, aby zůstal klidný a nic neuspěchal. Jakmile se ale jeho švagrová vrátí do pokoje, vrhne se k ní a políbí ji. Caineův vážný hlas dává Elliotovu předsevzetí skoro úřední váhu. O to směšnější je, jak rychle ho vlastní tělo zradí. Allen v té scéně viděl přesně ten druh lidského rozporu, z něhož vzniká dobrá komedie.
V komedii Špinaví, prohnilí lumpové pak se Stevem Martinem soupeřil o to, kdo dřív obere stejnou ženu. A v roce 1992 si zahrál lakomce z Dickensovy Vánoční koledy. Na Vánoční koledu s Mupety vzpomínal s velkou chutí a Scrooge bral jako vážnou hereckou roli. Režiséru Brianu Hensonovi rovnou řekl, že ho bude hrát, jako by vystupoval s Královskou shakespearovskou společností. Steve Whitmire, který hrál Kermita, si na tom cenil právě toho, že Caine bral loutkové postavy vážně a nechal komiku na nich.
Nicholson ho přemluvil k návratu
V devadesátých letech se Caine usadil na čas v Miami Beach. Nabídek ubývalo a ty, které chodily, ho začínaly překvapovat. Jeden scénář vrátil producentovi, protože mu role připadala příliš malá. Producent mu vysvětlil, že si přečetl špatnou postavu. Caine sáhl po roli milence. Nabídka se týkala otce.
Na Floridě mu život bez natáčení vyhovoval. V Miami Beach si otevřel restauraci South Beach Brasserie na Lincoln Road a s další filmovou rolí už moc nepočítal. Pak mu Jack Nicholson nabídl, aby si s ním zahrál v kriminálce Krev a víno. Caine mu řekl, že s hraním skončil. Nicholson ho přemluvil, ať si scénář aspoň přečte. Caine přečetl a roli vzal.
Po Krvi a víně přišel Tichý hlas, za který dostal Zlatý glóbus. Pak si v Pravidlech moštárny zahrál doktora Wilbura Larche a v roce 2000 si došel pro druhého Oscara.
Rytíř Maurice Micklewhite
V roce, kdy získal druhého Oscara, ho Alžběta II. pasovala na rytíře. V Buckinghamském paláci při obřadu zaznělo jméno Maurice Micklewhite. Caine si to tak přál. Jmenoval se po otci a chtěl rytířský titul přijmout pod jménem, které po něm dostal.
V Tichém Američanovi chtěl zmizet
V Tichém Američanovi z roku 2002 hrál Caine britského novináře Thomase Fowlera, který už léta žije ve Vietnamu. Grahama Greena, autora předlohy, znal osobně a při hledání Fowlerova hlasu a vystupování vycházel i z něj. Do postavy ale chtěl dostat také smutek, který pozoroval u mužů podobných Fowlerovi. Jejich sebejistota mu připadala největší právě ve chvílích, kdy se mohli opřít o své peníze a postavení.
Za Fowlera dostal šestou nominaci na Oscara. Sám si té role cenil proto, že se mu v ní podle vlastních slov podařilo dostat dál od sebe než kdy dřív. Chtěl, aby divák po chvíli zapomněl, že se dívá na Michaela Caina. Věděl, že když se to povede, může celý výkon působit, jako by jen přišel před kameru a hrál sám sebe.
Dvorní režisér Nolan
Jednoho nedělního rána zazvonil u Caineových dveří Christopher Nolan. Přinesl scénář k filmu Batman začíná. Caine čekal, že mu nabídne padoucha. Když se dozvěděl, že má hrát komorníka, představil si, jak oznamuje, že je večeře na stole. Nolan mu vysvětlil, že Alfred vychoval Bruce Waynea po smrti rodičů. Pak mu nechal scénář přečíst na místě a počkal si na odpověď.
Caine si pro Alfreda vymyslel vlastní minulost. Představoval si ho jako bývalého seržanta britských speciálních jednotek. Hlas si vypůjčil od skutečného seržanta, kterého poznal po nástupu do armády. Takového Alfreda si pak zahrál ve všech třech dílech Nolanovy trilogie.
Nolan ho obsazoval i mimo batmanovskou sérii. V Dokonalém triku pomáhal chystat kouzelnické iluze, v Počátku byl učitelem a tchánem postavy Leonarda DiCapria a v Interstellaru hrál profesora Branda. V Dunkerku stačilo, aby se ozval ve vysílačce jako velitel letky Spitfirů. Na natáčení Tenetu, jejich osmého společného filmu, strávil jediný den.
Caine žertoval, že je Nolanův talisman pro štěstí. Jednou se při vyprávění zarazil a obrátil to. Možná je to naopak, Nolan je jeho talisman.
V Mládí se mu zpátky na pódium nechtělo
V roce 2015 hrál Caine v Sorrentinově Mládí skladatele a dirigenta Freda Ballingera. Tráví léto ve švýcarských lázních, když za ním přijede vyslanec britské královny s prosbou, aby ještě jednou dirigoval. Fred má vlastní důvody, proč se na pódium vrátit nechce. Film získal v Karlových Varech diváckou cenu. O šest let později si tam pro ocenění přijel sám Caine.
Na Křivoklátě hrál králova rádce
Petr Jákl si lámal hlavu, jak bude režírovat herce se dvěma Oscary. Michael Caine mu to ulehčil hned při první debatě o filmu. „Řekni mi přesně, co chceš.“ Pak scénu zahrál podle jeho představ a zeptal se, jestli má zkusit ještě něco jiného. Jákl si vybavoval, jak přesně Caine uměl tři stránky textu, které měli zvládnout za jediný natáčecí den. V Janu Žižkovi si Caine zahrál pana Boreše, rádce Václava IV. Krále hrál Karel Roden.
Ve Varech dostal nejtěžší cenu svého života
V srpnu 2021 přijel do Karlových Varů. Bylo mu osmaosmdesát a v českém filmu Petra Jákla Jan Žižka už měl za sebou roli lorda Boreše. Na festival přivezl Bestsellery, v nichž hrál mrzutého spisovatele, kterého mladá nakladatelka přiměje vyrazit na knižní turné.
Když mu Jiří Bartoška předal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii, Caine zavtipkoval, že těžší cenu ještě nedostal. Pak vzpomněl na dobu, kdy byl podle vlastních slov „nikdo odnikud“.
V devadesáti vydal první román
Ve Varech už mluvil o thrilleru, který se pustil psát během pandemie. Pracovně mu říkal If You Don’t Want to Die. Když v roce 2023 vyšel pod názvem Deadly Game, bylo Caineovi devadesát. Ve stejném roce hrál ve filmu Velký útěkář veterána, který se vydá do Normandie na výročí vylodění.
Na plátně Caine, v pase Micklewhite
Úředně si změnil jméno z Maurice Micklewhite na Michael Caine v roce 2016. Pod hereckým jménem už tehdy vystupoval přes šedesát let.
Důvodem byly komplikace při letištních kontrolách. Personál ho poznával jako Michaela Caina, ale v pase měl jiné jméno. Po zpřísnění bezpečnostních opatření ho přestalo bavit ten rozdíl pořád vysvětlovat, a tak si nechal doklady sjednotit s hereckým jménem. Žertoval, že mu snad otec odpustí.
Kolik lidí musel Michael Caine potkat a kolik náhod zažít, abychom ho dnes vůbec znali jako filmovou hvězdu? Amy z divadelního kroužku nejspíš nikdy netušila, že tam malého Maurice přivádí okouzlení jejíma očima a úsměvem. Starý dělník z východního Londýna mu dal radu, která změnila jeho život. Co ten asi mohl vědět o tom, jak se stát hercem? A pak ta televizní reklama s „dívkou z Brazílie“, která bydlela jen o pár bloků dál. Po jejím boku žije přes půl století. Letos oslavili třiapadesáté výročí svatby.
Někdy prostě musíte být ve správný čas na správném místě, někdy dát na nečekanou radu a jindy se nadchnout pro šílený nápad, abyste zjistili, že štěstí čeká za rohem.
Mimochodem manželka Shakira Baksh pochází z tehdejší Britské Guyany a je muslimka. Cainův otec byl katolík, matka protestantka a on sám za války chodil do židovské školy.
Kdybyste měli život jako Michael Caine, taky byste věřili v Boha.
Zdroje:
